Andrej Babiš se hned ve svém nedělním vítězném projevu ohradil proti některým povolebním komentářům: "Já nevím, proč někdo říká, že chceme dělat nějaké ústavní změny?" Opravdu to neví? Vždyť to byl on sám − Andrej Babiš −, kdo ve své předvolební knize O čem sním… detailně popsal řadu plánovaných ústavních reforem. Nemůže se tedy divit, že jsou někteří jeho ústavními návrhy znepokojeni a ptají se, nakolik je myslel vážně.

Babiš vyčkává, změny ve vedení malých stran můžou prolomit jejich odpor vůči koalici s ANO

Babiš ve své knize popsal svou představu ústavního systému následovně: "Tak zaprvé by zákonodárců mělo být méně. Poslanců jen polovina." Konkrétně lichý počet 101.

To je jistě možné. Sice by to výrazně podvázalo schopnost práce ve výborech a snížilo šanci malých stran na zastoupení, nicméně samo o sobě by to ústavní kolaps nezpůsobilo.

Do zcela jiného světla se to však dostává společně s druhým návrhem: "Co Senát? Údajná pojistka demokracie. … Voliči o Senát nestojí. Zrušit Senát, to by nebyl žádný divoký experiment."

Zrušení druhé komory je přitom v prostředí země se slabou politickou kulturou a nepředvídatelnými politickými elitami poměrně velký hazard.

Argumentace skandinávskými zeměmi neobstojí, neboť úroveň jejich demokracie a politické kultury nevyžaduje tolik ústavních pojistek, jako je tomu v mladé české demokracii.

"Reforma" parlamentu je završena Babišovým návrhem na zavedení většinového volebního systému, jaký mají v Británii. Mimochodem, stejného systému, který v 90. letech preferovala ODS, aby jí zajistil stálou dominanci. Tento systém totiž výrazně deformuje výsledky ve prospěch silných stran a ze hry vytlačuje strany malé. Navíc dlouhodobě konzervuje stranický systém právě v takovéto podobě.

Následuje idea zrušit zastupitelské orgány na úrovni krajů: "Myslím, že by stálo za to odstartovat diskusi, jestli fakt potřebujeme kraje a jejich samosprávy." A Babiš pokračuje v efektivizaci: "No, na to by snad stačily dvě instituce. Efektivní stát, který má vizi… A odpovědné obce…" Tedy bez krajů i zastupitelské demokracie na střední úrovni.

Ani v obcích by to však nemělo vypadat jako dnes. V rozhovoru pro Lidové noviny (2. 7. 2017) Babiš přiznal, že nepočítá ani s obecními zastupitelstvy, jen s přímo volenými starosty. Opravdu je těch 60 tisíc zastupitelů, z nichž řada pracuje pro své obce spíše z nadšení a ve svém volném čase, zbytečných?

K části z výše popsaných návrhů najdeme paralely v některých západních demokraciích. Nikde se však nekumulují ve větším počtu, a už vůbec nenajdeme zemi, kde by se tyto změny prosadily všechny společně.

Celkově by se jednalo o bezprecedentní vychýlení moci na všech úrovních ve prospěch exekutivy a současně o fatální dekonstrukci liberální zastupitelské demokracie.

Výrazně by se omezila jak horizontální (stát, kraje, obce), tak vertikální dělba moci (zákonodárná, výkonná, soudní).

Došlo by k omezení principů, které udržují demokracii demokracií.

Lze namítnout, že většina plánovaných reforem by vyžadovala změnu ústavy a to není snadné. Recept, jak tento problém vyřešit, však také najdeme v Babišově knize: "Všechny takové změny ale musí schválit ústavní většina parlamentu. Anebo ještě lépe bychom o nich měli všichni rozhodnout v referendu." Ústavní změny a mezinárodní smlouvy by se podle Babiše měly schvalovat v referendu. A právě tímto způsobem může nastat začátek konce liberální demokracie.

Stačí najít v obou komorách potřebnou většinu pro prosazení ústavního referenda. A to už není tak nereálná představa. Okamurova SPD by to podpořila a jiní by se možná přidali.

Žádné další ústavní změny by už parlament neschvaloval. Už by stačilo pouze přesvědčit lid… A historických příkladů, kdy si lid sám v referendu odhlasoval omezení demokracie, máme dost. O to více poroste v následujícím období role Senátu jako skutečné pojistky demokracie. I ten však bude čelit tlaku na změnu volebního systému a tím na změnu svého stranického složení…

Osobně se stále snažím věřit, že cíle Andreje Babiše v politice jsou jiné a že své ústavněreformní myšlenky nemyslel tak úplně vážně. Třeba je opravdu ani nepsal a jedná se jen o nesmyslný výplod jeho marketingových kreativců v čele s "guru Márou". Nicméně obsah těchto myšlenek je příliš vážný na to, abychom k nim mohli mlčet. A Andrej Babiš se zatím ke svým nebezpečným ústavním vizím zřetelně nepostavil.