Když jsem byl malý kluk a naučil jsem se číst, s nadšením jsem četl všechny možné nápisy, co jsem kolem sebe viděl. Ze začátku samozřejmě jen velká tiskací písmena, jaká byla ve Čtyřlístku.

A jednou na podzim jsme s babičkou a dědou jeli kamsi za město a na konci města byl obrovský červený nápis: "VŘSR."

Přečetl jsem ho, ale nerozuměl jsem tomu, tak jsem se ptal, co že to znamená.

Později jsem se s touhle zkratkou potkával, až to milé nebylo. Hlavně ve škole. Nevyslovitelný shluk souhlásek se na nás valil vždycky na začátku školního roku. Ale je spousta věcí, které nám ve škole neřekli. A vám asi taky ne. O Leninovi nám říkali, jak to byl skvělý a úžasný člověk, o Stalinovi hlavně to, že zvítězil nad Hitlerem.

Mimochodem, pětatřicet let po válce stále všichni tou válkou žili, partyzáni a přední komunisti chodili do škol a střídali se v síních tradic jako na orloji…

Ale o některých věcech mlčeli. Mlčeli o Gulagu, o represích, o Velkém teroru, o smlouvě Německa se Sovětským svazem…

V úterý uplynulo sto let od oficiálního počátku tohoto nejkrvavějšího sociálního experimentu všech dob. A já bych chtěl připomenout některé jeho aktéry.

Vladimír Lenin (1870-1924), vlastním jménem Uljanov - hlavní teoretik a hybný motor událostí. Revolucionář a filozof, ovšem také iniciátor první vlny "revoluční spravedlnosti" - tedy vraždění nepohodlných tříd. Ke sklonku života ustoupil od kolektivizace a zavedl Novou ekonomickou politiku (NEP). Nakonec po sérii mrtvic a pravděpodobně v terminálním stadiu syfilidy zemřel.

Leninova poslední fotografie

Lenin před smrtí

Jeho nástupcem měl být jeho spolupracovník Lev Trockij (1879-1940), vlastním jménem Bronštejn. Ovšem v boji o nástupnictví prohrál se Stalinem. Tím pohrdal, považoval ho za hloupého křupana z Kavkazu. Stalin ho nechal deportovat, Trockij žil dlouhá léta v Mexiku, kde ho nakonec dostihl vrah.

Josif Stalin (1878-1953), vlastním jménem Džugašvili, je notoricky známá postava. Kromě přezdívky Stalin ("Ocelový") používal v mládí i přezdívku Koba. S ní přepadal banky a získával peníze pro revolucionáře, za což byl zatčen a odsouzen do vyhnanství. Méně známé je, že Stalin byl antisemita.

Bucharin jej charakterizoval takto: "Stalin je nešťastný, poněvadž nemůže nikoho, ani sebe, přesvědčit o své velikosti, a toto neštěstí je jeho největší a možná jediný lidský rys."

Lev Kameněv (1883-1936), vlastním jménem Rosenfeld - spolu se Zinovjevem tvořili intelektuální část strany, ovšem báli se, že za Trockého budou odsunuti. Proto pomohli Stalinovi k uchopení moci.

Po vraždě "miláčka lidu" Kirova (Sergej Kirov, 1886-1934, vlastním jménem Kostrikov), kterou velmi pravděpodobně inicioval sám Stalin, byl obviněn z vytvoření protistátní teroristické organizace a v rámci prvního moskevského procesu byl popraven.

Grigorij Zinovjev (1883-1936), vlastním jménem Hirsch Apfelbaum, též známý pod pseudonymem Radomyslskij, kopíroval osud svého druha Kameněva.

I on byl obviněn, že je součástí smyšleného "trockistického teroristického centra", a zastřelen.

Oba vyšetřovala NKVD pod vedením Genricha Jagody (1886-1938, vlastním jménem Jeguda). Jagoda byl šéfem NKVD v době, kdy se rozšiřoval Gulag, a dodával otroky na "velké stavby socialismu". Po prvním moskevském procesu byl nahrazen Ježovem, obviněn ze spolupráce s trockisty a v rámci třetího procesu popraven.

Ze stejného důvodu byl popraven třeba Tuchačevskij (1893-1937), velitel a reformátor Rudé armády, který pro Stalina mimo jiné potlačoval rolnické rebelie během hladomoru. Další člen moskevské věrchušky Nikolaj Bucharin (1888-1938) byl dlouholetým členem Politbyra, dokud ho Stalin nevyhodil. Bucharin mu ale toto ponížení odpustil a v roce 1932 se do politiky vrátil. Nakonec byl popraven spolu s Jagodou. Před smrtí poslal Stalinovi vzkaz: "Kobo, proč potřebuješ mou smrt?"

Nikolaj Ježov (1895-1940) nastoupil po Jagodovi na místo šéfa NKVD. Stal se tváří takzvaného "Velkého teroru".

Lidé ho vinili ze všeho špatného ("ježovština") a domnívali se, že Stalin o ničem neví.

Ve skutečnosti Stalin Ježova přímo úkoloval. Když byl Ježov příliš mocný, byl obviněn ze spiknutí proti Stalinovi, označen za viníka poprav a teroru a zastřelen. Nahradil ho Berija. Ježov měl být zapomenut, takže mizel i z fotografií...

Vorošilov, Molotov, Stalin, Ježov

Vorošilov, Molotov, Stalin, Ježov

Stalin

Foto po retuši

Lavrentij Berija (1899-1953), šéf NKVD během válečných let a po nich, sám sebe pokládal za Stalinova nástupce. Po Stalinově smrti, kterou pravděpodobně sám ovlivnil, ale souboj o moc prohrál s Chruščovem, který jej nechal popravit.

Kliment Vorošilov (1881-1969) chodil do školy pouhé dva roky, přesto se stal maršálem Rudé armády. Vojensky zcela zkazil vpád do Polska i válku s Finskem. Jeho neschopnost byla tak zjevná, že jej za packala označil i Stalin.

Po jeho smrti se stal předsedou prezidia Nejvyššího sovětu, odkud jej odvolali až v roce 1960, kdy na jeho post nastoupil Brežněv. Zemřel v 88 letech.

Vjačeslav Molotov (1890-1986), vlastním jménem Skrjabin, se zapsal do dějin hlavně paktem Molotov-Ribbentrop a tím, že jeho jménem nazývali Finové zápalné lahve. Jeden ze Stalinových nejvěrnějších. V roce 1957 se postavil proti Chruščovovi, byl vyloučen ze strany, ale později se souhlasem Černěnka přijat zpět. Zemřel ve věku 96 let.

Lazar Kaganovič (1893-1991) byl další Stalinův blízký spolupracovník a "muž na špinavou práci". Pravděpodobně to byl Kaganovič, kdo na sjezdu v roce 1934 spočítal hlasy delegátů sjezdu KSSS tak, že se z 292 odmítavých hlasů staly pouhé dva. Po neúspěšném puči proti Chruščovovi (s Molotovem, Vorošilovem a Malenkovem) byl přinucen odejít a pracoval jako ředitel továrny. Zemřel ve věku 97 let.

Grigorij Malenkov (1902-1988), dlouholetý Stalinův tajemník, po puči proti Chruščovovi pracoval v Kazachstánu jako vedoucí elektrárny, zemřel v 86 letech.

Rozkaz ke Katyňskému masakru

Příkaz ke katyňskému masakru

Všichni mají na rukou krev milionů lidí a zodpovědnost za desítky milionů zničených životů. Třeba pod rozkazem ke katyňskému masakru jsou podepsáni kromě Stalina i Vorošilov, Molotov, Mikojan, Kalinin a Kaganovič. Některé z nich dostihla stejná mašinerie, jiní se v poklidu dožili vysokého věku a mnozí z nich byli s poctami pohřbeni u kremelské zdi.

Tvrzení, že písmena VŘSR září v dějinách rudou barvou, je pravdivé. Je to barva krve, kterou mají proponenti bolševického převratu a hrůzovlády na svých rukou. Nezapomeňme na to.