Němci dali světu spalovací motory (Rudolf Diesel vynalezl naftové, Nicolaus Otto benzinové) a podle Cema Özdemira, šéfa strany Zelených, by jim jako první měli také dát vale. Zplodiny zatěžují životní prostředí, musíme proto jít jiným směrem a od těchto motorů se stůj co stůj odpoutat, zní zelené krédo.

Zelení po zářijových parlamentních volbách vstoupili do koaličních jednání s křesťanskými demokraty (CDU) kancléřky Angely Merkelové a liberálními demokraty (FDP). Přišli ale s drastickým požadavkem. Od roku 2030, tedy do dvanácti let, by se už v Německu nesměla nově registrovat auta jen s čistě vznětovými nebo zážehovými motory. Ostře s tím narazili, jakkoliv celá německá politická scéna v zásadě souhlasí s postupným, čti pozvolným, do budoucích desetiletí roztaženým přechodem k alternativám v podobě elektromobilů, vodíkových agregátů nebo alespoň hybridních motorů.

Nejen v CDU a zejména v její bavorské sestře CSU, nýbrž i mezi experty převládá názor, že termín v podobě roku 2030 je šibeniční, tedy smrtící pro automobilový průmysl a neúnosný pro lidi, kteří nejsou tak majetní, aby si mohli vozy s novými technologiemi pořizovat.

V úterý přišel Özdemir s otočkou. Po poradě ve své partaji dospěl k tomu, že rok 2030 může padnout. Zeleným prý stačí, pokud se nová vláda v koaliční dohodě k tomu kýženému cíli zaváže bez nějakých konkrétních termínů.

Což vyvolalo potlesk, ale i naštvanost. Je to ze strany Zelených chvályhodné kompromisní gesto, učiněné ve snaze umožnit vznik vlády? Nebo to celé byl od počátku jen kalkul, jak trvat na nereálném návrhu jen proto, abych od něj mohl ustoupit, tvářit se státotvorně a chtít za ten ústupek jiné věci, na nichž mi záleží?

Otázka rozštěpila i CSU. Zatímco její šéf Horst Seehofer Özdemirův krok uvítal, šéf poslanecké skupiny CSU ve Spolkovém sněmu Alexander Dobrindt jej smetl ze stolu. "Když někdo ustoupí od nesmyslu, ještě to neznamená, že je ochotný ke kompromisu," řekl Dobrindt pro list Süddeutsche Zeitung.

Cynicky by se jistě dalo říct, že je příhoda vlastně jen dobře známým politickým úkazem: maximalistické požadavky coby vyjednávací taktika.

Věc má ale hlubší rozměr. Debata o konci spalovacích motorů je nepochybně potřebná a cenná. Každá demokratická země, nejen Německo, by ji měla zahájit. A ideálně se o tom hádat, třeba pomyslíme-li na Česko, právě i v koaličních námluvách.