Tradiční finanční teorie definuje investiční riziko jako krátkodobou kolísavost neboli volatilitu cen aktiv měřenou statistickým ukazatelem směrodatné odchylky. Tato definice se však v praxi ukázala jako zcela zavádějící.

Zjistilo se totiž, že zejména hodnotové akcie s malou tržní kapitalizací vykazují v dlouhém horizontu i přes průměrnou volatilitu nadprůměrné výnosy a že z hlediska teorie pravděpodobnosti se výrazné akciové korekce vyskytují mnohem častěji, než bychom na základě předpokládaného normálního pravděpodobnostního rozdělení výnosů očekávali. Drobní indivi­duální investoři obvykle ztotožňují riziko s pravděpodobností přechodných ztrát. Jedná se o takzvanou myopickou averzi ke ztrátám, tedy tendenci investorů příliš se zaměřovat na krátkodobou výkonnost.

Kvůli tomu obvykle považují akciové investice za příliš rizikové, přestože je z historického pohledu zřejmé, že se akcie pro investory s dlouhým investičním horizontem vyznačují ve srovnání s dluhopisy jak výrazně vyššími výnosy, tak paradoxně i nižším rizikem. Já investiční riziko definuji jako pravděpodobnost a velikost potenciální trvalé ztráty reálné hodnoty kapitálu. Tato podle mého názoru správná definice přitom akcentuje právě dlouhodobý horizont a odhlíží od krátkodobé volatility a přechodných ztrát.