Data z trhu práce opakovaně ukazují, že míra nezaměstnanosti je v české ekonomice nejnižší napříč celou Evropou. Počet lidí bez práce je na dvacetiletém minimu a uchazeči nemají problém najít zaměstnání. Příležitostí je dostatek a hlad firem po pracovní síle vede k rychlejšímu růstu mezd, což jsou pro zaměstnance veskrze radostné zprávy.

Zaměstnavatelům trh práce naopak dělá čím dál hlubší vrásky. Kromě zmíněného tlaku na mzdy, jejž by firmy vzhledem k přibývajícím zakázkám ještě mohly vstřebat, je problémem nedostatek pracovní síly. Ta schází jak do množství, tak do vhodné kvalifikace. A právě tento nedostatek zaměstnanců zmiňují firmy coby hlavní bariéru pro svůj další růst.

Patrná je zásadní věc: jakkoli pokles nezaměstnanosti patří mezi klíčové cíle hospodářské politiky, Česko už se v tomto ohledu dostalo do stavu nerovnováhy. Nízká nezaměstnanost je pověstným chlebem o dvou kůrkách. Inflační tlaky, pramenící z trhu práce, dělají starost České národní bance. Finanční trhy v důsledku toho čelí růstu úroků a posilování koruny.

Vláda by tak v rámci svých možností měla vytvářet prostředí motivující ke zvyšování kvalifikace a pružnosti pracovní síly. Bude se to hodit pro horší časy. Dnešní stav nebude trvat věčně a vlastně to ani není žádoucí.