Před dvěma generacemi bylo Irsko nemocným mužem Evropy. Chudičká země, ze které kdo mohl, ten utekl, a hlad tam byl takový, že se dokonce po určitém zajímavém jevu pojmenoval jeden druh statku, takzvaný Giffenův statek. Když jde cena statku nahoru, lidé, čím jsou chudší, tím víc jej nakupují - jako příklad tohoto jevu učebnice dlouho uváděly právě Irsko. Cena brambor šla nahoru, jenže Irové byli tak chudí, že už si nemohli dovolit nakupovat vůbec nic jiného (třeba maso), a nezbývalo nic jiného než stále se zdražující brambory. Takže jich nakonec poptávali více, než když byly levnější.

Ale o tom jsem psát nechtěl. Důležité je, že jimi kdysi všichni pohrdali a celý svět je považoval za ztracený národ. Asi tak jako dnes Řeky. Jenže dnes je z nich nejbohatší národ EU (s výjimkou Lucemburska, to je ale zvláštní případ, kde se statistika bohatství na hlavu uměle zkresluje tím, že tam sice lidé bohatství vyrábějí, ale žijí v okolních státech - HDP na hlavu je tak uměle vysoké).