Věcně vzato má prezident Václav Klaus pravdu. Na druhém pilíři důchodové reformy opravdu neexistuje "společenská shoda", což by se při reformě, která má na dlouhá léta ovlivnit život téměř každého, docela hodilo. Sice si Česko coby "stabilní zemi" rozhodně nepředstavujeme jako Klaus v letech opoziční smlouvy, což byla v zásadě dohoda o korupci, beztrestnosti a vlivu na privatizaci, na druhou stranu už je ale opravdu poněkud unavující, pokud se program opozice (a je jedno, kdo v ní zrovna je) redukuje pouze na plány, co všechno zruší, až se dostane k moci.

Václavu Klausovi bychom jistě mohli připomenout, že před dvaceti lety coby vůdce české cesty transformace tlačil parlamentem zákony, například ty privatizační, které měly na podobu země nepochybně stejně silný a dlouhodobý vliv, jako má být Nečasova podoba penzijní reformy. A kdyby se ho tenkrát někdo zeptal, jak je to s tou "společenskou shodou", nepochybně by odpověděl něco o odvaze reformátorů, bez níž by nebylo pokroku.