První přímá volba českého prezidenta nabídla osvěžující kontrast k zákulisnímu manévrování a politickému handlování, které provázely zvolení prezidentů Havla a (především pak) Klause parlamentem. Navzdory odpudivosti Zemanovy kampaně a vyprázdněnosti politického marketingu kolem Karla Schwarzenberga měli voliči jasnou volbu mezi osobnostmi a prioritami a také se v hojném počtu dostavili tuto volbu naplnit.

Televizní záběry, v nichž nejrůznější typy voličů - od víkendových lyžařů po vězně -, rozhodovaly o nové hlavě státu, jasně ukázaly, že země bere svou demokracii vážně a ví, jak s ní nakládat. Zároveň však volby nastavují jemnější zrcadlo české demokracii: ukazují, že zdejší politický systém stále definují mantinely vytyčené v 90. letech. Byť i ony se nyní možná ocitly na prahu změny.