Stávající praxe v lovu ryb je naprosto neudržitelná a zároveň těžko pochopitelná. Ryby, tedy i úlovky, dramaticky ubývají. V současnosti je 65 % ryb a mořských plodů spotřebovaných v EU dováženo. Evropská rybářská flotila je 2–3krát větší než stávající zdroje ryb. Evropská komise proto vyplatila miliardu euro jako kompenzaci rybářům, kteří se rozhodnou sešrotovat své lodě. A výsledek? Za období 2007–2012 se celková kapacita rybářských lodí ještě o 3 % navýšila. Nepochopitelný stav drží při životě dotace. Za každou mořskou rybu vlastně platíme dvakrát, poprvé v obchodě a podruhé z daní. Ještě absurdnější je fakt, že i přes navýšení kapacity rybářského loďstva a obrovské dotace do toho sektoru, poklesl za poslední dekádu počet rybářských pracovních míst o 30 %.

Rybáři podobně jako zemědělci prostě umějí v dotacích chodit. Především pak ti velcí, průmysloví rybáři, kteří provozují tzv. super trawlery (lodě se sítěmi o rozloze čtyř fotbalových hřišť a kapacitě 500 tun ryb). Takových rybářů je sice pouze 20 %, ale pravidelně jim je udělováno 80 % kvót na lov ryb. Na zbylých 80 % drobných rybářů zbyde pouhých 20 %. Síla lobby je obrovská, především pak v jihoevropských státech, kde jde často o několik málo rodinných rybářských klanů. Ukázkou jejich vlivu bývá každoročně přidělování rybolovných kvót.