Netriviální zadání číslo jedna je tedy zjistit, v jakém systému se to vlastně nacházíme a jak jej pojmenovat. Zadání číslo dvě je systém buď přeměnit, nebo se s ním smířit. Před nějakou dobou jsem volal po tom, že by se tohoto úkolu měli ujmout filozofové. Před dvěma týdny vyšel článek Petra Fischera, kde se této role za filozofy vzdává s tím, že filozofie nemá (či nesmí?) být praktická, ale kontemplativní. Tento argument chápu, je to důležité téma k zamyšlení a jsem rád, že se tato debata otevřela.

Ale na druhou stranu to samé slýchám též třeba od ekonomů teoretiků. Všichni by nejraději hloubali nad metodologickými rozdíly mezi jednotlivými školami, ale to, zdá se mi, je příliš jednoduché, a dokonce bych řekl pohodlné.