Společnost je založena na tom, že každý trošku sleví ze svých představ a nároků, protože pak už by to, jaksi, nebyla společnost, že. A k toleranci můžeme buď vést, nebo na ni naopak nadávat. Otázkou je, co probudíme.

Korektnost jako zbraň

Ve škole se učíme, že silnější nebude mlátit slabšího, i když by na to svaly a podporu většiny měl. A že nejde o to, jakou má kdo barvu kůže, původ, vyznání víry nebo politickou či sexuální orientaci. Protože každý jsme v jistém směru menšina, já například zrzavá, jiný názorová. A ty je třeba chránit. K tomu je potřeba jistého nádechu lidství, protože to přirozené není, spíš je snadné vinu na nějakou menšinu svalovat. Teď se to neříká tak okatě, vinu prý nese multi-kulti. Zajímavé je, že to říkají stejní lidé, kteří nadávají na politickou korektnost, přitom ji přesně a dokonale využívají: říkají věci přesně na hraně. Nelze je nařknout z podněcování k nenávisti, ačkoli jejich slovní ekvilibristika balancuje její hraně.