Lidé se rozvádějí a od sebe odcházejí, pokud se nenávidí, příliš se zranili nebo už si nemají co říci. Občas se povede, že i přes rozvod mají bývalí partneři hezký vztah, ale to bývá málokdy, mnohem častěji se stává, že se začnou nenávidět a škodit si.

Čeká něco podobného Evropskou unii? Ale proč by se měla rozvádět? O nenávisti nemůže být řeč a mám též pocit, že ani zdaleka nenastala situace, že si nemáme co říci, naopak, debaty o tom, jakou unii chceme mít, jsou živější než kdy jindy. A nejsou plné nenávisti, spíš debaty o vzájemné pomoci. Ano, mnohým dochází trpělivost s Řeky, ale nikoli s Iry nebo Maďary či jinými bankrotujícími zeměmi. Každopádně by byla škoda, kdyby kvůli tak malé ekonomice padl tak veliký projekt, jako je EU a euro.

A nyní ještě k té nenávisti: kdyby se situace s Maďarskem, Irskem či Řeckem přihodila před padesáti a více lety, jediné, o čem by se naši premiéři a ministři bavili, by bylo, jak tyto ekonomicky padlé národy co nejelegantněji vojensky obsadit. To, že se to neděje, je veliký zázrak. Spíše naopak, my se radíme o tom, jak jim (a tím i sobě) nejlépe pomoci. Jediné, co nás frustruje, je, že pomoc (pouze v případě Řecka!) je neúspěšná. Kdyby Řekové skutečně začali s reformami, a ono to vypadá ze dne na den nadějněji, diskuse v Evropě by byla úplně jiná.