Přesně tato slova uvedená v titulky použil minulý týden guvernér Polské národní banky, když jsem se s ním setkal ve Varšavě. Řeč byla pochopitelně o půjčce Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF), jejíž důležitost si Poláci uvědomují mnohem vážněji než my. Je to zvláštní, mnohem větší ekonomika, s mnohem větší vyjednávací silou, jediná země Evropy, jejíž HDP v roce 2009 rostl, chápe důležitost situace a uvědomuje si, jak důležité je být při tom, co se děje v Evropě, při pomoci a nenechat se "vyautovat vlastňákem". Poláci doufají též, že si tím koupí silnější pozici, možnost být u toho jako plnohodnotný partner, a ne jako chudý soused, který je zahleděný jen do sebe a zvyklý jen a jen přijímat.

Z žebráků v partnery

Přerod z mentality chudých sousedů v dospělé partnery debaty je jistě složitá věc. Celou dobu jsme koneckonců byli zvyklí od Evropy brát (nabízí dokonce mnohem více, než, zdá se, jsme schopni bez rozkradení utratit), a teď najednou my máme něco sami přispět?