Je samozřejmé, že v regionech s velkým podílem sociálně vyloučených lokalit je situace velmi složitá a místní politici/čky se snaží uspokojovat především ty, kteří chodí k volbám. Přesto by se ve svých projevech neměli nechat strhnout k populistickému vyjadřování a navrhování zdánlivě jednoduchých řešení.

Práce s obyvateli vyloučených lokalit (a zároveň s těmi, kdo žijí blízko nich) je náročná, každodenní a dlouhodobá, nicméně v dlouhodobém horizontu se rozhodně vyplatí celé společnosti. Nesmí zahrnovat jen represi, ale také a především aktivity preventivní za účelem dlouhodobé stabilizace a postupného zlepšování.

1. Používání pojmu “nepřizpůsobiví”. Nelze dát přesný návod na používání jednoho jiného výrazu, vždy je potřeba se přizpůsobit konkrétní situaci. Tento pojem vyvolává dojem, že “každý sociálně vyloučený Rom je nepřizpůsobivý a tudíž kriminálník”. Je proto třeba se vyjadřovat tak, aby se nepoužíval stereotypní pohled házející všechny Romy do jednoho pytle jen proto, že to jsou Romové. Lze mluvit např. o “Romech žijících v sociálně vyloučených lokalitách”, někdy o „romské menšině“...

Co se týče používání slova “cikán” - to je považováno za hanlivé a politici/čky by ho neměli používat vůbec, a to i přesto, že část samotných Romů tak sama sebe nazývá. Zároveň je třeba si uvědomit, že zdaleka ne všichni obyvatelé sociálně vyloučených lokalit si pobyt v nich zvolili dobrovolně, řada z nich by chtěla bydlet v normálním prostředí, ale jejich životní situace jim to neumožňuje. Situace v těchto lokalitách je patologická, obyvatelé jsou často obětí lichvy, čelí organizovanému zločinu atd.