Evropa je zvláštní kontinent. Považujeme se za zakladatele západní kultury a zároveň neustále trpíme obavou, že budeme i jejími hrobníky. Koneckonců je až s podivem, jak skoro každá generace, po které zbyly hloubavější záznamy, čekala krizi, začátek konce nebo aspoň tektonickou změnu v (duchovním či technickém) stavu lidstva.

Vize krize

Krize koneckonců čekáme už od dob Nového zákona. Ale i takový Jan Amos Komenský čekal konec věků a sám sebe vnímal jako Eliáše, tedy hlas volajícího na poušti (koneckonců i takto pojmenoval jednu ze svých knih). Takže pocit, že se cosi hroutí nebo blíží ke kolapsu, nic nového není. Tehdy se vnímaly věci spíše duchovně a morálně, dnes čteme realitu naopak hodně ekonomicky a politicky - a tak i naše krize bývají nyní ekonomické.