Ekonomie je známá tím, že používá nerealistické předpoklady, na kterých staví své modely. Jedním základním je třeba známý homo economicus, dokonale racionální jedinec, který má jasno v tom, co chce. Tento předpoklad v zásadě počítá s tím, že člověk je svébytná jednotka, která neustále maximalizuje svůj užitek.

V ekonomii se dlouho vedla a stále vede diskuse o tom, že tyto předpoklady jsou jen technické, nerealistické - a jde pouze o to, aby se s nimi v modelech dobře pracovalo a aby dávaly dobré výsledky. Jenže problém nastává v okamžiku, kdy jim začneme skutečně věřit. Jinými slovy, ekonom si může stokrát modelovat racionální chování člověka nebo jeho sobeckost, ale pak večer nesmí přijít do hospody a mlátit pěstí do stolu a tvrdit nebo věřit, že člověk skutečně racionální sobec je.