Ač jsem si snad už stokrát přísahal, že se k české politické scéně nebudu vyjadřovat, události minulého týdne se "sedmičkou" krabicového "vína" nemohou člověka nechat netečným. V naší zemi se totiž děje pozoruhodná věc: dobré zprávy chodí skrze zprávy špatné.

To, že je takto vysoký činitel přistižen při činu, ve kterém podle všeho šlo o okrádání nás všech, je přeci zpráva špatná. Přesto ji mnoho lidí, včetně mne, vnímá jako zprávu dobrou: cosi se čistí, cosi vyplývá na povrch - možnost zadupání pod povrch, tak oblíbená to strategie, zdá se, v tomto případě nebude možná. A není to jediná dobrá-špatná zpráva, a navíc se tak děje napříč politickým spektrem. Postupné pročištění pražské municipality, nesrovnalosti při zadávání zakázek během našeho předsednictví a odsouzení za úplatky - to vše se přeci dělo ve vládních stranách. Zdá se tedy, že poslední rok, kdy se z korupce stalo mediální téma par excellence, nakonec nese své ovoce. Jen je škoda, že nám trvalo přes dvacet let, než jsme se k tomu konečně dostali. No nic, jak se říká, lépe později než nikdy, nebo lépe pozdě než ještě později.