V posledním vydání časopisu Spiegel zazněla zajímavá věta: "The debt crisis has transformed into a crisis of faith," tedy česky: z dluhové krize se stala krize víry. Nicméně tomu, kdo má alespoň základy latiny, tomu tato věta neříká nic nového. Credo totiž znamená víru, a tak tedy Credit Crunch není, doslova přeloženo ze dvou jazyků, nic jiného než "zhroucení, krize víry".

Neměli jsme slepě věřit...

... takovým nesmyslům jako: trhy se samy čistí, ekonomika je sama od sebe spravedlivá, trhy jsou efektivní a racionální a neregulovaná ekonomika je nejlepší; neměli jsme věřit v sebedisciplínu jak trhů, tak politiků a též jsme neměli věřit tomu, že naše ekonomika je předurčená k věčnému růstu. Kdybychom tomu všemu slepě nevěřili, nebylo by naše zklamání tak hluboké, nekoukali bychom jako sůva z nudlí. My jsme totiž krizi vzali až s náboženským zklamáním: jak je možné, že božské trhy nejsou dokonalé? A co máme dělat, co máme obětovat, abychom získali zpět přízeň bohů růstu?