Pokud chtěl premiér zklidnit vášně ve školství, pak jeho sázka na ministra Petra Fialu může vyjít. Nový ministr v sobě nezapře obdivovatele filozofa a člena první garnitury ústavních soudců Vladimíra Čermáka. A stejně jako on i Fiala dokáže své zásady přesvědčivě vysvětlovat a budit přitom důvěru. Což je přesně to, co chybělo jeho předchůdci stejně jako řadě politických ministrů školství v minulosti. Fialovou výhodou je, že přichází zevnitř systém, a nemusí se dlouho rozhlížet po neznámé krajině.

Přesto zůstává jeho nepřítelem čas, naplněný trojími volbami. Jednu věc by ale měl zvládnout bez prodlení. Dát do pořádku státní maturity. Fiala dál neplánuje jako povinnou součást maturity matematiku - a z dosavadní zkušenosti je přinejmenším zřejmé, že diskusní různice nad jejím zavedením by odváděly od podstaty věci. A tou je maximální osekání státních maturit, nejlépe na společnou češtinu, případně cizí jazyk. A hlavně - návrat jejich hodnocení do škol.