Neptali jsme se jako obvykle, kde hledat české nedostatky. Ale obráceně: Čím je Česko výjimečné? Co se u nás daří? Kde hledat na životě v Česku pozitiva? Oslovili jsme cizince žijící v Česku a Čechy žijící ve světě, aby srovnali život ve dvou zemích a napsali, na co by z jejich pohledu Češi mohli být pyšní.

A reakce? Češka žijící v Norsku upozorňuje na poměrně kvalitní lékařskou péči v ČR, Ital žijící v Praze oceňuje na Češích racionalitu a organizovanost nebo třeba fakt, jak vysoký počet cestujících si čte ve vlaku.

Níže najdete výběr z textů jednotlivých oslovených bloggerů názorových stránek HN Dialog.


Kateřina Stašková žije několik let v norském Oslu, ale zbytek života chce strávit v Česku, přestože se v Norsku rozhodně nežije zle. Podle ní je v Česku například relativně kvalitní zdravotní péče a kvalitu života tu zvyšují i takové drobnosti jako školní jídelny. V článku mimo jiné píše:

Česká zdravotní péče je mnohem pečlivější a obecně na vyšší úrovni. Norské čekací doby na vyšetření a případné ošetření v nemocnici jsou leckdy neúnosně dlouhé. Pozastavují se nad tím i sami Norové. Na chirurgický zákrok, který byl ani ne ročnímu synovi v Česku udělán do dvou dnů, jsme v Norsku dostali pozvánku za tři měsíce…

Celý text Kateřiny Staškové ZDE


Podle Ivany Gáškové, novinářky žijící v Pekingu, jsou mezi čínskou inteligencí docela oblíbené knihy Milana Kundery či Bohumila Hrabala. A obyčejní Číňané?

Za posledních 30 let znají všechny generace dětí českého Krtečka, čínsky Jenš'-u. Který český produkt je ale v Číně skutečným hitem? V zemi, kde se vyrábí a hlavně kopíruje úplně všechno, je stále nejžádanějším českým artiklem český křišťál.

Celý text Ivany Gáškové ZDE


Andreas Pieralli je italský novinář žijící v Česku. Na Česku obdivuje organizovanost, společenské vychování i krásu žen, byť se dle svých slov obává, že "míra maskulinizace zdejších žen dosáhla úrovně schopné ohrozit a promarnit toto osudem darované věno".

Po léta pravidelně cestuji na Moravu. Vždy mě zaujalo, kolik lidí v českých vlacích (ale to samé platí pro MHD ve městech) si čte. Ovšem, ne všichni mají pod očima kvalitní texty, ale přesto jde vidět, jak silný vztah se psaným písmem Češi mají. Podobně se mi líbí, kolik je tu divadelních představení, na která lidi chodí. To je v Itálii docela neznámá věc. Kultura, navzdory pokusům neschopných politiků tohle bohatství zničit, je zde v Česku o hodně živější a rozšířenější - a jsou do ní zapojeny širší vrstvy populace, než tomu je v Itálii.

Celý text Andrease Pieralliho ZDE