Zákon o vyrovnání mezi církvemi a státem usiluje o "zmírnění některých majetkových křivd".

Tento záměr i tuto formulaci vítám. Křivdy z minulosti napravit nelze, některé se však dají zmírnit. Jenže ono zmírnění nikdy nemůže být zcela "spravedlivé", neboť ti, jimž utrpěné křivdy nebyly zmírněny vůbec či jen nepatrně, se budou cítit nově ukřivděni právě zmírňováním křivd jiných.

Je mi líto, že v rétorice představitelů církve, kteří se domáhají přijetí tohoto zákona, schází jakýkoli projev solidarity s těmi, kterým také bylo v minulosti ublíženo, a žádného zmírnění křivd se jim nedostane. Mrzí mne, že navrácení velkého množství církevních nemovitostí již na počátku devadesátých let nyní prezentují církevní představitelé jako zcela nedostatečné zmírnění křivd, ač tehdy ústy biskupa Lišky a kardinála Tomáška katolická církev potvrdila, že už žádné další nároky vznášet nebude.