Následující soudní řízení bylo i testem právních jistot v Norsku. Rozhodující pro verdikt bylo uznání pochyb o první zprávě psychiatrů. Rozsudek byl dokonce odůvodněn mimo jiné tím, že je na pováženou udělat psychicky nemocného z někoho, kdo je schopen přebírat za své činy odpovědnost.
Zlí jazykové tvrdí, že rozsudek je politický a nelidský, protože diskredituje mnoho známek duševních chorob a téměř se vysmívá těm dvěma psychiatrům, kteří jako první Breivika posoudili a uznali duševně nemocným. Podle nejednoho blogera úniky informací významně zasáhly do průběhu řízení. Zčásti důvěrné informace mj. mezi Breivikem a jeho hlavním obhájcem byly reprodukovány. Podstatnější ale je, že pokud by nebyla 1. zpráva v médiích zpřístupněna pro posouzení veřejnosti a neozvaly se hlasy kritizující její závěry, mohl být rozsudek zcela jiný. To je zářným příkladem jak důležitá je otevřenost, které se policie a vláda bránila. Tlak veřejnosti a médií, které nesrovnalosti a paradoxy první zprávy nenechaly klidnými, přispěl k zadání úkolu vypracovat ještě jednu zprávu. Ráznost a umíněnost hlavní soudkyně Arntzenové s jejím týmem pak klestily novou cestu ze zmatků ven.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
