Politika, i když člověk odhlédne od našich korupčních peripetií, je řemeslo, kde se pracuje se skupinovou nenávistí – někdo to umí lépe, jiný hůře. Jednoduše každé rozhodování o věcech někoho jiného je ošemetná záležitost, a má-li člověk rozhodovat za ostatní, nutně si část proti sobě poštve – i při sebečistším úmyslu.

Sorry, Kláro

Vezměme si banální příklad. Celý národ se demokraticky shodne, že je třeba postavit letiště. Potud je to snadné. Teď ovšem na řadu přijde rozhodování, komu za humny. Tady už je přímá demokracie krátká, a kdyby se měli lidé domluvit "mezi sebou", nejspíš by to dopadlo tak, že se všichni zúčastnění do krve pohádají a nakonec třeba poperou.

Pokud ale vystoupí politik a řekne sorry, Ivane, sorry, Kláro, letiště bude stát u vás a vám budou nad hlavami létat letadla a basta, oprávněně naštve Ivana, Kláru, jejich kamarády a spřízněnce, ale tím to končí.