Ačkoliv Češi už třiadvacet let prožívají nejsvobodnější, nebezpečnější a nejbohatší období svých dějin, pohled do dobového tisku napovídá, že se s tím rozhodně nehodlají smířit a že jsou každý rok u příležitosti 17. listopadu připraveni vyjádřit veškeré své momentální pocity, v nichž se na prvních příčkách střídá nespokojenost, absolutní nespokojenost a naprosté znechucení.

1990:

Všeobecná frustrace z "ukradené revoluce" a nedostatečného naplnění ideálů listopadu 1989, pociťovaná především protagonisty listopadu 1989.

1991:

Všeobecná frustrace z neschopnosti politických reprezentací domluvit se na osudu společného státu Čechů a Slováků a učinit jasné rozhodnutí.

1992:

Všeobecný smutek po jasném rozhodnutí politických reprezentací domluvit se na rozpadu společného státu Čechů a Slováků.

1993:

Vzrůstající frustrace, že se ještě nemáme jako v Rakousku.

1994:

Vzrůstající frustrace, že už máme některé problémy a ceny jako v Rakousku.