Je to poměrně jednoduché. Přestaňme s rozmělňováním hlasů mezi několik velmi podobných kandidátů: Roithovou, Fischerovou, Dienstbiera, Schwarzenberga, Franze.

Volby nejsou ruská ruleta, volby nejsou poker, kde jen naslepo někoho volíme a pak čekáme, jak to dopadne. A už vůbec ne u většinových voleb, které se od poměrných do sněmovny odlišují tím, že tam pro zastoupení našeho názoru stačí překonat 5 %. V prezidentských volbách potřebujeme, aby měl „náš“ kandidát cca 20 % (ani to stačit nemusí) a dostal se do druhého kola, kde vyhraje.

Strategie je pragmatická: Z většiny průzkumů a z kombinace oblíbenosti politiků, preferencí stran, peněz na kampaň, podporu „kulturních front“ atp. je jasné, že do druhého kola může proniknout jen Dienstbier nebo Schwarzenberg. Nikdo jiný.