Kdybychom nebyli malou zemí uprostřed střední Evropy, prala by se o možnost zfilmovat jeho život ta nejprestižnější hollywoodská studia. Valtr Komárek totiž absolvoval pestrý život nejen po intelektuální stránce, ale doslova, fyzicky. Vždy, když se někde objevilo jeho jméno, mne napadlo, jedná-li se o stejného muže z dekády minulé, předminulé, předpředminulé… A stále to byl on, svůj, hladící i provokující, člověk, kterého chvíli bezmezně obdivujete a chvíli na něj dštíte oheň a síru.

Zemřel jako sociální demokrat, čestný předseda ČSSD. Ovšem stranický trikot pro něj nikdy nebyl fetišem. Ani tehdy, když na něm byl srp s kladivem, oni tehdy, když měl barvu oranžovou. To mu třeba umožňovalo pomáhat od počátku loňské prezidentské kampaně soupeři Lidového domu, Miloši Zemanovi. To jej také předloni vedlo k tomu, aby sociální demokraty s notnou dávkou idealismu a naivity vyzýval k politice, jež bude konsensuální, k vládě vstřícná, protože přeci jde o společné dobro a dobré lidi nalezneme tam i tam. Konfrontaci neměl rád. Ideově vyhraněnou politiku odmítal i v okamžicích, kdy bylo třeba veřejnosti ukázat, že „změna je možná“ a že sociálnědemokratická opozice není totéž co konzervativní kabinet.

Odjakživa uměl obrušovat hrany, i v těch nejabsurdnějších situacích. To je stěžejní přínos Valtra Komárka společnosti. Přínos, který vyplýval z oné bohaté životní skutečnosti.