Po pádu autokratických režimů v části arabského světa po roce 2010 nastoupilo období nestability a tím i menší předpověditelnost dění. To dodalo klišéovité – ale pravdivé – frázi o nebezpečnosti regionu na ještě větší závažnosti. Současná situace se ale jistým způsobem vymyká i této „standardní“ nebezpečnosti vývoje v oblasti. To platí třeba i ve srovnání se situací, jak jsme ji v regionu viděli ještě před několika měsíci. Pokusme se aktuální nebezpečí blíže charakterizovat:

- Americko-ruské vztahy se nacházejí v jedné z nejvážnějších krizí od konce studené války. Přitom USA už nejsou na Blízkém východě takovým hegemonem jako třeba v 90. letech. Američany od té doby oslabil jak jejich postup v Iráku a Afghánistánu, tak i vlastní vnitřní hospodářské problémy. Naopak vliv Ruska obecně v oblasti spíše posiluje. To je vidět hlavně na konfliktu v Sýrii, který je bez ruské vůle jen velmi těžko řešitelný. Začalo tak být zjevné, že jen americko-ruský konsensus může posunout syrské dění nějakým pozitivním směrem.