Od té doby, co lidé přestali věřit v Boha, jsou ochotni uvěřit každé pitomosti. Tak nějak to řekl Gilbert Keith Chesterton. Bůh byl příliš seriózní na to, aby lidem lhal, a stál dost vysoko na to, aby jim lezl do zadků. Jejich špatné jednání, kterému se lze (při troše úsilí a bohužel také sebezapření) vyhnout, označil za hříchy. Část jich byla popsána v Desateru, část jich upřesnil Kristův náměstek Řehoř I. a nazval je hříchy hlavními, nikoliv pro jejich důležitost, ale proto, že „pocházejí z hlavy“, jsou produktem našich nesprávných tužeb. Zde je jejich výčet: pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost (daleko víc se mi líbí starý český výraz – obžerství) a lenost.

Jsem přesvědčen, že to byla právě neochota vzdávat se těchto rozkoší, která vedla generaci osvícenců k povýšení člověka na pána Všehomíra. Po nějaké době, co uvolnil klatbu, velký a tuplovaně rozumný člověk (Homo sapiens sapiens) zjistil, že ač je takové jednání subjektivně příjemné, nemusí být objektivně celospolečensky užitečné. Že se Bůh tolik nemýlil, když na ně zahlížel s nelibostí. Nově získané svobody bylo nutné překlasifikovat. Z pýchy se stalo zdravé sebevědomí, které však je povoleno jen privilegovaným, lakomství je nesprávné ekonomické chování, jak těch, kteří neutrácejí a tím pádem nestimulují trh, tak těch, kteří svou chamtivostí vyvolávají globální krize. Závistivci se proměnili ve frustrované pacienty psychoterapeutů a spolu s rozhněvanými zatím jen poštěkávají na internetových diskusích. Pomsty hrom a lidu hněv je v současnosti pouze verbálním klišé. Smilstvo je oslavováno, dokud nepronikne do nejvyšších pater politiky, a obžerství zmutovalo přes noc v metabolický syndrom; přežírat se je dále možno (stimulace trhu), pokud nebohý, leč ukázněný pacient přikusuje ke všem nezdravým jídlům zdravé léky zvané statiny a krmí tak farmaceutické firmy.

Hieronymus Bosch The Seven Deadly Sins and the Four Last Things

Hieronymus Bosch: Sedm smrtelných hříchů