Na tři sta migrantů utonulo 3. října u jihoitalského ostrova Lampedusa. Ačkoliv jedinečná svým počtem obětí nebyla tato katastrofa nějakým ojedinělým aktem, jak dokládá např. dalších třicet obětí z 11. října, které zemřely téměř v těch samých vodách. Odhaduje se, že od roku 1988 si touha migrovat do Evropy vyžádala téměř dvacet tisíc životů, přičemž valná většina našla smrt právě v evropských mořích. Evropa je spoluodpovědná za většinu těchto zbytečných úmrtí, neboť celé řadě z nich by se dalo předejít, kdyby jediným cílem evropské migrační politiky nebyl „boj s nelegální migrací“.

Ovšem namísto toho, aby se evropská politická elita otevřela novým možnostem řešení otázky migrace, se raději zarytě drží dosavadního scénáře postaveného na dehumanizaci migrantů, která má za následek represi, militarizaci hranic a minimalizaci legálních cest migrace. Evropa se tak drží cesty násilného potírání symptomů, na úkor konstruktivních řešení postavených na vnímání příčin migrace.