Vlády se do lidských životů a do těla společnosti nezapisují programovými cvičeními, nýbrž činy. Politika je umění praxe, nikoli teorie, jakkoliv ta se občas docela hodí. Přesto je důležité sledovat, jaké ideje řídí plány mocných, kteří se koneckonců k moci dostali jenom proto, že dobře zvládli přesvědčovací, asertivní disciplínu zvanou "předvolební rétorika".
Nejde ani tak o hledání vizí, jež v českých zemích chybí snad od počátku liberální demokracie, jejíž existence je v místních zeměpisných a dějinných šířkách dána permanentní krizí a strachováním se o budoucnost (bojíme se, že nebudeme existovat jako národ a také že propadneme běsům nedemokratického socialismu).
Jedná se spíše o způsob přemýšlení, o jisté existenciální rozvrhování otázek, které určuje budoucí možnosti politiky a které se nejčastěji otiskuje právě v programových dokumentech. Vládní programové dohody v sobě shromažďují něco jako "étos vládnutí", rámec, kam až se s vládou můžeme jako společnost dostat a kam už naopak rozhodně nedosáhneme.
Úředníci, provozáři, údržbáři
Zatímco Rusnokova vláda bude už vždy vládou "prezidentovou" a Nečasova kabinetem "s úmysly reformními", vládou "rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci" (proti špíně obecně), na niž sama umřela, vznikající vládě Sobotkově lze nejtrefněji vtisknout adjektivum "provozní" či v nejširším smyslu "úřednická". A nic na tom nemění ani to, že v preambuli dohody stojí vznešená slova o "občanu a jeho rodině, kteří by se měli v zemi cítit svobodně, spokojeně a být na ni hrdí".
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
