Josef Jelínek, útočník slavné československé jednenáctky z roku 1962, vyslovil před brazilským mistrovstvím světa v kopané zajímavou myšlenku. Radiožurnálu se totiž svěřil s tím, že se na fotbal v televizi dívá převážně se ztlumeným zvukem, a to prostě proto, že ho příliš nezajímá, jak se hráč vyspal, jaké má problémy s milenkou a kam a za kolik přestoupil. Fotbal si Josef Jelínek vychutnává v klidu, v tichu, bez hospody a řevu fanoušků.

Ale nedívá se pan Jelínek potom na úplně jiný fotbal? A je to ještě vůbec fotbal? Vše, na co se díváme, co sledujeme, je přece zabarveno emocí. A je to také emoce, která nakonec velmi často rozhoduje o tom, CO jsme viděli. Sledovat fotbal v televizi bez zvuku znamená vypnout i zvuk tribun, vsadit celou hru do jakéhosi tichého vakua, v němž se možná objeví elegance kombinací, strategická přesnost obran a krása křivek, které vytvářejí jednotlivé hrací systémy nasazené proti sobě, ale zmizí z něj přirozené napětí, předcházející hře, naladění krajiny a lidí, v němž padají góly.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se