Propagandistická válka ohledně událostí na východě Ukrajiny – na rozdíl od jakžtakž dodržovaného příměří vojenského – zuří v neztenčené míře. Ruská generální prokuratura v jejím rámci zahájila trestní stíhání „neznámých pachatelů z nejvyššího ukrajinského vedení za genocidu ruskojazyčného obyvatelstva pomocí raketových systémů Grad“. Ukrajinci je na oplátku začali stíhat podle paragrafu o „pomoci teroristické organizaci“.
V těchto podmínkách si novináři i čtenáři musí dávat zvláště velký pozor na ověřování informací, věřit se nedá ani jedné straně. Minulý týden řada českých serverů převzala zprávu o nálezu údajných masových hrobů nedaleko Doněcku. Necelá polovina měli být civilisté, zavraždění ukrajinskými jednotkami.

Je s podivem, že redaktorům se při sdílení zprávy nerozsvítila varovná kontrolka. Přitom varování by se zde našlo více než dost. Začněme s tím, že celkem bylo nalezeno devět těl, z toho pět byli proruští ozbrojenci, takže hovořit o masových hrobech, či dokonce o genocidě je poněkud nadsazené.

Pozoruhodné také je, že ve zprávě nemluví nikdo z místních, ale pouze představitelé Kremlu. Samozřejmě nelze chtít po zprávaři z webu, aby věděl, že poslanec Vjačeslav Nikonov (mimochodem vnuk Stalinova ministra zahraničí Molotova) je proslulý protizápadní rétorikou. Jenže když mluví o tom, že čtyři civilistky byly před smrtí znásilněny a mučeny, je namístě se zeptat, jak to z Moskvy poznal.

Tím nechci říct, že se to nemohlo stát, některé ukrajinské jednotky nejsou žádnými Mirky Dušíny. Jenže o to více by si člověk měl dát záležet na ověřování zdrojů. Neměl by zapomínat, že zuřivost informačních bojů se následně přenáší i na reálná bojiště. A hroby na Donbasu nebudou propagandou té či oné strany.