Obluk: Vláda je komunikačně slabá. Těžko může konkurovat Zemanovi s Ovčáčkem

Komunikace vlády Bohuslava Sobotky za první rok její existence není snadné hodnotit. V prvním roce jejího fungování probíhalo několik volebních kampaní, které vždy dostanou do popředí komunikaci jednotlivých politických stran a hnutí. Zároveň je na české politické scéně plno dalších mediálně atraktivních kauz, které na sebe strhují pozornost jak v médiích, tak na sociálních sítích.

A nejsou to jen reality show typu Ištván vs. Rittig nebo Hudeček vs. tunel Blanka. Tou největší konkurencí na trhu mediální pozornosti je především duo prezident Zeman a jeho mluvčí Ovčáček, které jednou vstoupí do učebnic marketingu díky hned několika parametrům, které jejich komunikace dosahuje. Prvním jsou maximální hodnoty – známost značky a schopnost vyvolávat emoce, druhým potom konzistentní práce na destrukci pověsti.

SPECIÁL: Osobnosti hodnotí rok vlády

Tomu se konkuruje opravdu jen obtížně, zvlášť když si nevýrazný předseda vlády vybere ještě nevýraznějšího mluvčího. Vybavím si jména mluvčích několika ministrů, Martina Ayrera jsem si ale musel vygooglovat. Při pohledu na vládní web i profily na sociálních sítích se dá říci, že běžnou agendu bez problémů zvládají, ale výsledná prezentace předsedy vlády se rozhodně nedá označit za sebevědomou, jasně profilovanou, odpovídající významu jeho funkce. I opozice, jinak v podstatě paralyzovaná fatálními volebními neúspěchy, dokáže být často v médiích vidět více než premiér.

Jednotliví ministři vlády Bohuslava Sobotky, to už je jiný příběh. Zatímco vláda jako celek působí komunikačně slabě, někteří ministři mají osobní komunikaci postavenou velmi dobře. Andrej Babiš je komunikačně liga sama pro sebe, v médiích je všudypřítomný, na sociálních sítích jakbysmet – například na Facebooku má o třetinu více přátel než všichni sociálnědemokratičtí ministři dohromady... Zdatně mu ovšem sekundují ministr zemědělství Marian Jurečka či ministr vnitra Milan Chovanec. U nich je navíc jejich mediální přítomnost více spojená s oblastí, které se profesně věnují, zatímco ministr financí se chvílemi dostává do pozice „mluvící hlavy“, které se vyjadřuje k čemukoliv.

Roční vysvědčení vlády jako celku, s přihlédnutím k výkonu ministerského předsedy a jeho mluvčího, by podle mého názoru v předmětu komunikace byla lepší trojka. Někteří její jednotliví členové si ovšem vedou výrazně lépe, odnesli by si jedna minus.