I přes optimismus, který zavládl po podepsání dohod o ukončení bojů na Donbasu, bude otázkou, nakolik dohody budou v praxi dodržovány. Všichni mají v paměti dohody ze září 2014, které byly velmi podobného znění, ale na reálnou situaci neměly žádný vliv. Snad všechny komentáře, které byly po podpisu dohody, mířily tímto směrem. Nutno říci, že i přes vize, že konečně válka skončí, úskalí není zrovna málo.

Dohoda má celkem třináct bodů, z nichž některé vzbudily jen málo kontroverzí, jiné byly velmi problematické. Z těch asi nejméně problémových šlo o takové body, jako bylo přerušení bojů (byť až 15. února), všeobecná amnestie pro účastníky bojů (velmi zjednodušeně) či monitoring příměří. Mezi ty méně problematické patřila humanitární opatření či obnovení fungování bank, sociálních výplat na povstaleckém území.

O něco problematičtějšími byly body o stažení těžkých zbraní na vzdálenosti 50 a více kilometrů od linie, kde se v současné době linie střetávají (pro ukrajinskou stranu) či od linie ze září 2014 (pro proruskou stranu). Největší spory pak vyzvaly takové body, jako je kontrola hranic mezi oblastmi, které v současné době Kyjev neovládá, a Ruskem či o autonomii obou teritorií. Výsledný dokument tak sice nemluví o autonomii pro obě území, ale jen o “decentralizaci” Ukrajiny. V jiném bodě mluví o právu obou teritorií navazovat kontakty se sousedními subjekty Ruské federace.

Zde se ale dostáváme k dalšímu problému, který mohou dohody přinést, a to přece jen rozdílné chápání některých pojmů. Mluví se například o volbách do místních samospráv, ale i ty mohou vypadat různě. Stačí si jen vzpomenout na “referendum” v separatistických regionech v květnu, které ani v nejmenším nesplňovaly ani minimální evropské standardy.

Názory na Facebooku

Logo sociální sítě Facebook.Názorovou rubriku Hospodářských novin najdete také na Facebooku.

Dalším problémem může být i představa o finanční pomoci, o pravomocech místních samospráv atd. Všechny tyto body mohou vzbuzovat třenice a také pravděpodobně budou. Jiný bod zase mluví o odzbrojení nezákonných formací, aniž by je ale nějak definoval. Co všechno tak bude považováno za “nezákonnou formaci”? Popřípadě, jak se v dohodě také uvádí, co bude považováno za zahraniční vojenské formace? Rusko tvrdí, že na území Ukrajiny žádné jednotky nemá, že jsou tam jen dobrovolníci a dovolenkáři. Na ně by se tedy dohoda nevztahovala?

Největší obavy všech zainteresovaných politiků ale samozřejmě budí prostý fakt, že střelba ani po 15. únoru neustane, že se obě strany budou i nadále obviňovat z porušování příměří. Nedůvěra je mezi oběma stranami velká, prakticky jakýkoli výstřel může vše zhatit. I proto je reakce všech státníků tak zdrženlivá.