Před 15 lety zajel člověk o víkendu do hypermarketu, nakoupil tam za několik tisíc a spokojeně konzumoval třeba i déle než týden. Dnes je trend opačný, protože řada lidí požadovanou kvalitu v hypermarketu nenajde. Z toho těží menší dodavatelé, kteří se zaměřují jen na vybrané produkty ‒ pro maso chodíme k řezníkovi, pro ovoce k zelináři a v supermarketu nakupujeme věci jako mouku nebo sterilovaný hrášek.
Většina dnešních českých bank je svou univerzálností podobná spíš hypermarketům devadesátých let. Mnoha lidem to stále vyhovuje a banky tak ještě několik let mohou vydržet bez nutných změn. Už teď si na ně ale brousí zuby „řezník na rohu ulice“, tedy dravější menší hráči. Specializují se na konkrétní oblasti, služby klientům nabízejí za atraktivnějších podmínek a často v lepší kvalitě. Ta není v univerzálnosti, ale specializaci.
Čekám, že s „finančními nákupy“ to bude brzy podobně jako s potravinami. Každý bude mít kreditní kartu u jedné banky, účty u dalších dvou a hypotéku si zařídíme tam, kde to bude jednoduše nejvýhodnější. Některé supermarkety už své pekárny a masny horlivě inzerují, jak budou postupovat „univerzální banky“?
