Poslyšte, jak to máte s boloňskými špagetami? Milujete je, nebo nenávidíte? A toho chlapíka, co do vás tuhle v podzemních garážích nedopatřením nacouval, toho nenávidíte, nebo byste ho rovnou zabili?

Sleduji to už dlouho. Jako bychom zapomínali na "malé emoce". Takové ty nepřeřvané výrazy: mám rád, nemám rád, je mi sympatický, je mi to příjemné, špagety mi hodně chutnají… Místo takových klidných slov jako by se řvalo: Miluji! Nenávidím! Nejlepší! Strašný! Když slyším kolegu, který mi říká, že "miluje nějakou knihu", tak si říkám: opravdu na knihu myslí vstávaje lehaje, stýská se mu, když je od knihy odloučen, má starost, zda knize nezvlhnou listy, a spadne-li mu na zem, bodne ho u srdce? To asi ne... Pouze přehnal výraz. O takto hrajícím herci by se řeklo, že přehrává, o takto nalíčené ženě, že je zmalovaná.