Čtyřicet let jsme žili v nesvobodě a na vlastní kůži jsme zažívali, jak důležité je vědět, že v tom nejsme sami. Že se nás a hlavně nezákonně stíhaných a vězněných demokratický západní svět zastává. Po porážce komunismu a nabytí svobody bylo proto přirozené, že se principiální obhajoba lidských práv stala základem naši zahraniční politiky. Radovali jsme se a byli jsme vděční za vlastní svobodu ... a přáli jsme ji i ostatním. Proto jsme se aktivně vyjadřovali k porušování lidských práv v Číně, Tibetu, Barmě, Bělorusku, Rusku či na Kubě a v dalších zemích. Prezident Václav Havel se stal symbolem tohoto postoje a demokratický svět si nás vážil. Takto formulovaná zahraniční politika posílila, vedle vstupu do NATO a EU, naše hodnotové splynutí se Západem.