Přijel dalajlama. V čase až plačtivých litanií k oslavám nedožitých osmdesátin Václava Havla, během nichž se připomíná morální rozměr v politice, je to jenom dobře. Dalajlama vždy působí jako špatné svědomí politiky. Rozděluje, i když by velmi rád spojoval, vyvolává polemiku, čímž do politické hry vrací její podstatu (POLEMOS, spor, konflikt). O co se tedy pereme tentokrát, o co vedeme politickou polemiku? O nic menšího než o politický postoj, z něhož vyplývá vše ostatní.

Není to ale spor ekonomického pragmatismu na jedné straně, zohledňující širší ekonomicko-politické zájmy česko-čínských vztahů, do něhož duchovní lídr okupovaného Tibetu tak nějak nezapadá, s principiálním moralismem na straně druhé. S moralismem, který se snaží z politiky udělat nositele univerzální světové morálky. Nic takového se neděje, jakkoliv Číňané dělají dojem, že probíhat má to první, zatímco bojovníci za lidská práva prosazují druhý výklad polemiky o dalajlamovi.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se