Dnes ocituju z jednoho rozhovoru o školství:

- Proč máme tak špatné výsledky v PISA?

"Země, kde byly nejlepší výsledky, investovaly do profese učitele a udělaly z ní něco, co je společností vysoce hodnocené - výběrovou profesi. Soustředily pomoc a peníze na děti, které to potřebují nejvíce, například ze sociálně slabších rodin."

- Co konkrétně znamená to, že jsme na tom hůře než jiné země?

"Pro ty děti to znamená, že když jim bude 20 let, neseženou zaměstnání. Zažila jsem děti, které byly ve věku 15 let, a když jsem jim dala přečíst text, nerozuměly, o čem četly. Dovedly odpovědět jenom na velmi jednoduché otázky - aby dovedly odpovědět, musela být otázka naformulovaná úplně přesně, jak to bylo v textu, jen na konci byl otazník. Jak se dá takovýto člověk zaměstnat? Co může dělat, když nepochopí psaný text? Jak podepíše smlouvu?"

- Právě v čtenářské gramotnosti patříme mezi nejhorší v OECD, proč?

"To, co se učíme, je velice široké - děti musí v literatuře umět u autorů, kdy se narodili, a jejich pět děl. Ale nejdou do hloubky, není na to čas. Řešením by mohlo být, že by se zúžil obsahový standard, tedy množství vědomostí, ale zvýšil výkonový standard, porozumění textu, nalezení odpovědí. Na to dnes není prostor, za rok je potřeba probrat šíleně moc. S osmáky jsem probírala v matematice vzájemnou polohu přímky a kružnice; můj manžel je architekt a říkal, že to nikdy nepoužíval. Přitom to bylo učivo na dva týdny."

- Školy ale mají určitou svobodu, aby si upravily, jaký objem budou učit.

"Ano, ale většina škol to nedělá, pro jistotu. Bojí se inspekce. Bojí se, že rodiče řeknou, že to není dobrá škola, protože se tam neučí všechno. Nevědí, jestli to nebude v testech."

(Rozhovor s učitelkou Veronikou Klindovou z programu Teach for Slovakia, zveřejnění v Denníku N, dovolil jsem si převést do češtiny.)

Moc pěkně zformulované. Byť je to pro Slovensko, u nás to platí obdobně. Tyto věci ale říká snad každý, s kým hovořím. U nás na to neúnavně upozorňuje (a v praxi napravuje) třeba Ondřej Šteffl nebo EDUin. Přijde mně to zcela očividné a neoddiskutovatelné. Pracovní trh prochází rychlou a obrovskou proměnou, mění se požadavky, nároky a potřebné kompetence. 

Proč se v tomto nekoná či jen velmi málo?

Je evidentně v zájmu společnosti, tedy i státu a jeho vedení, mít lidi, kteří spíš "rozumí", než "znají", kteří jsou od mlada trénovaní v dovednostech, jež jim pomohou se uplatnit, být úspěšnými, spokojenými a v důsledku též bohatými.

Nejsem až tak paranoidní, abych podezíral vůdce země, že chtějí společnost debilizovat záměrně, snad s cílem dodávat kanónfutr do montoven (o debilizaci se ostatně už postaraly komerční televize), a chápu taky to, že školství je konzervativní a pomalu se měnící instituce.

Ale máme za sebou promrhané ne roky, ale skoro tři desítky let.

A v mnoha zemích vycházejících z podobné startovací pozice jako my (např. Finsko) se reforma provedla a dnes už nese plody. Proč to u nás nejde? Zná někdo odpověď?