Máme za sebou předvánoční období, ve kterém obvykle dochází ke zvýšenému čerpání úvěrů. Tentokrát se čerpalo už podle nového zákona o spotřebitelském úvěru, který platí od 1. prosince. Mimo jiné by měl přinést větší ochranu spotřebitele a omezit případy, kdy poskytnutý úvěr vede ve svých důsledcích k tíživé finanční situaci spotřebitele.

Spotřebitelské úvěry už budou moci poskytovat pouze licencované subjekty. Vyloučeni tak mají být ti, kteří se uplatňováním neúměrných sankcí snažili profitovat na neschopnosti spotřebitele řádně splácet úvěr.

Zákon rovněž ukládá poskytovateli úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení plyne, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Za nedodržení této povinnosti hrozí poskytovateli zneplatnění smlouvy, což by znamenalo nejen neplacení úroků ze strany spotřebitele, ale také změnu v režimu splácení. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Rozlišit "dobré" a "špatné" klienty

Snahou je omezit poskytování úvěrů těm, kteří je nebudou schopni řádně splácet. To by mělo být v zájmu poskytovatelů úvěrů i spotřebitelů, a má to samozřejmě významné celospolečenské sociální souvislosti. Je třeba si ale uvědomit, že žádný systém posuzování úvěruschopnosti klienta nemůže nikdy stoprocentně "dobré" a "špatné" klienty rozlišit. Důležité proto bude, jak se budou posuzovat spory o tom, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost dostatečně a jeho rozhodnutí o poskytnutí úvěru bylo správné. Je třeba si uvědomit, že o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti či nesprávném rozhodnutí o poskytnutí úvěru bude mluvit spotřebitel neschopný úvěr splácet nebo ten, kdo se bude chtít vyhnout placení úroků. V té chvíli bude navíc zřejmé, že posouzení a rozhodnutí o poskytnutí úvěru správné nebylo − úvěr dostal ten, kdo jej řádně nesplácí.

Za nedodržení zákona ze strany poskytovatele by se však měly považovat pouze takové případy, při kterých bude posouzení úvěruschopnosti vykazovat zásadní nedostatky. Nebo ty případy, kdy klient úvěr dostal, přestože posouzení jednoznačně ukázalo, že půjčku nebude schopen splácet.

Za splátky odpovídá dlužník

I při zvýšené ochraně spotřebitele bychom stále měli mít na paměti, že vzít si úvěr je především rozhodnutím spotřebitele a ten by měl mít i odpovědnost jej řádně splatit. Stát musí zajistit, aby poskytovatel úvěru nemohl uplatňovat diskriminující podmínky, které by byly vůči dlužníkovi nepřiměřeně tvrdé. Na druhou stranu by však neměl vytvářet takové podmínky, kterými by bylo možné odpovědnost z dlužníka přesouvat na věřitele. V takovém případě by to buď znamenalo neúměrné zpřísnění podmínek pro poskytnutí úvěru, nebo by to přinášelo poskytovatelům úvěrů náklady, které by se zřejmě promítaly do vyšší ceny úvěrů. Za vyšší ochranu spotřebitele by tak zaplatili ti spotřebitelé, kteří své úvěry řádně splácejí.