Na počátku roku 2017 čeští poslanci schvalují prorodinný balíček, jehož součástí je například i otcovská dovolená, a při tom opakují ty samé fráze, které od politiků slyšíme minimálně posledních 20 let. Prorodinná politika v podání pravice znamená především podporu částečných úvazků, pro levici pak hlavně sociální dávky pro všechny, od narození až do smrti. Ani jedno z toho nemá nic společného se skutečnou výchovou a péčí o potomky. Nemluvě o tom, že z částečného úvazku většina rodičů nezaplatí nutné výdaje na bydlení a jídlo a že sociální dávky mnohdy zbytečně zatěžují státní rozpočet.

Podívejme se například na otcovskou dovolenou. Není nutné hned uvádět Skandinávii, která je rovným přístupem k oběma pohlavím proslavená. I maskulinní státy typu Německa či Irska už placené volno otcům novorozeňat nabízejí. A třeba Itálie či Portugalsko, které by ze skandinávského "socialistického" modelu podezíral vskutku málokdo, dokonce otcům povinně nařizují, aby zůstali pár dní doma. Samozřejmě lze namítnout, že si za tak krátkou dobu zřejmě nikdo nestihne vytvořit "pevné pouto s potomkem", kvůli kterému se prý celé opatření zavádí. Jenže to, že je otec doma s "novou" rodinou, také znamená, že se dokáže v klidu přizpůsobit změněné situaci a vyrovnat se s novým režimem. Což je možná důležitější než ono výše zmíněné upevňování pout, které ostatně i matkám může trvat dlouho. Jen o tom nikdo nemluví.