Na počátku roku 2017 čeští poslanci schvalují prorodinný balíček, jehož součástí je například i otcovská dovolená, a při tom opakují ty samé fráze, které od politiků slyšíme minimálně posledních 20 let. Prorodinná politika v podání pravice znamená především podporu částečných úvazků, pro levici pak hlavně sociální dávky pro všechny, od narození až do smrti. Ani jedno z toho nemá nic společného se skutečnou výchovou a péčí o potomky. Nemluvě o tom, že z částečného úvazku většina rodičů nezaplatí nutné výdaje na bydlení a jídlo a že sociální dávky mnohdy zbytečně zatěžují státní rozpočet.

Podívejme se například na otcovskou dovolenou. Není nutné hned uvádět Skandinávii, která je rovným přístupem k oběma pohlavím proslavená. I maskulinní státy typu Německa či Irska už placené volno otcům novorozeňat nabízejí. A třeba Itálie či Portugalsko, které by ze skandinávského "socialistického" modelu podezíral vskutku málokdo, dokonce otcům povinně nařizují, aby zůstali pár dní doma. Samozřejmě lze namítnout, že si za tak krátkou dobu zřejmě nikdo nestihne vytvořit "pevné pouto s potomkem", kvůli kterému se prý celé opatření zavádí. Jenže to, že je otec doma s "novou" rodinou, také znamená, že se dokáže v klidu přizpůsobit změněné situaci a vyrovnat se s novým režimem. Což je možná důležitější než ono výše zmíněné upevňování pout, které ostatně i matkám může trvat dlouho. Jen o tom nikdo nemluví.

Politika státu je ovšem divná nejen u otcovské, ale i u mateřské dovolené. Ta je sice v rámci unie jednou z nejdelších, ale také nejhůře placených v poměru k výdělkům. Návrh, aby více vydělávající rodiče dostali peníze rychleji a v kratší době, než teď dovoluje zákon, je stále ve fázi "konceptu".

Skutečná prorodinná politika je složitá. Je ale nutné začít od toho základního. A to je dostupné bydlení a časově, místně i finančně dosažitelné hlídání dětí. Obojí rodičům umožní skloubit péči o potomka, práci a možná i normální život bez finančních stresů.

Nejjednodušší recepty jsou ovšem také nejobtížnější. A tak namísto školek a sociálního bydlení lze očekávat další záplavu dobře míněných návrhů, kterak podpořit prorodinnou politiku a hlavně jak s tímto tématem uspět v nadcházejících volbách.

A mezitím vyrostou nové generace dětí, které vidí, jak se jejich rodiče snaží přežít prorodinnou politiku státu.