Konflikt na Ukrajině zmizel z titulních stránek, panuje příměří. Ovšem klid je jen zdánlivý. Složitost, chaotičnost a praktickou neřešitelnost konfliktu dobře ilustruje příběh Naděždy Savčenkové, která je v těchto dnech na návštěvě Česka. Původně byla Savčenková považována za ukrajinskou národní hrdinku, tamní tisk ji s oblibou přirovnával k Johance z Arku, mělo jít o bojovnici, která vyžene Rusy z Donbasu a obnoví vládu Ukrajiny nad touto oblastí. Nyní ale padají v souvislosti s ní dokonce slova o vlastizradě. Její politický osud je nejasný, podobně jako osud celého konfliktu.

Hlavně osvobodit zajatce

Připomeňme si příběh této ukrajinské pilotky, nyní političky. Savčenková se už v ruském vězení chovala nepoddajně, dávala nepokrytě najevo, co si o svém soudu myslí. Došlo na hladovky, zpěv ukrajinské hymny. Proměnila tak soud v divadlo, zvláště když si nikdo nedělal iluze o tom, že by mohl dopadnout jinak než odsouzením. Pro velkou část ukrajinské veřejnosti se stala symbolem odporu proti ruské agresi. Vladimir Putin byl nakonec rád, že se problému jménem Savčenková zbavil a předal jej Ukrajincům.

Naděžda Savčenková se politicky spojila s další emotivní ukrajinskou političkou, Julií Tymošenkovou. Dlouho se zdálo, že si budou rozumět v kritice prezidenta Porošenka. V jedné věci se ale obě velmi silně rozcházely, a to v názorech na jednání s představiteli "lidových republik" na Donbase.

Už předtím vzbuzovaly pochyby ukrajinského tisku i politiků cesty Savčenkové na separatistická území, kde podle svých slov mluvila s místními o jejich životě. Vyzývala přitom k ukončení bojů, a dokonce k "omluvě Donbasu".

Naděžda Savčenková se angažuje především ve věci zajatých ukrajinských vojáků. Dokonce se nebála odjet do Moskvy na soud se dvěma z nich. I na Julii Tymošenkovou ale bylo moc, když se Savčenková vypravila v prosinci do Minsku jednat s představiteli "lidových republik" Zacharčenkem a Plotnickým. Ty považuje Kyjev za teroristy a bandity a odmítá s nimi jakkoliv jednat. Savčenková ovšem řekla, že kvůli osvobození zajatců by jednala i s čerty, a vysloužila si tak odsudky oficiálních míst.

Sám Kyjev moc neví, co vlastně s konfliktem dělat. V současné době sice panuje příměří, ale sporadické přestřelky různé intenzity probíhají neustále. Navíc v ukrajinském hlavním městě panuje přesvědčení, že jakákoliv vojenská akce proti separatistům by znamenala plnohodnotnou ofenzivu ruských vojsk.

Zatímco separatistické oddíly by asi takovým problémem nebyly, ruská armáda je nad síly armády ukrajinské. Separatista Zacharčenko se z druhé strany nechal slyšet, že on "osvobodí" území celé Doněcké oblasti. Krok Naděždy Savčenkové, která s ním jedná, tak přijala drtivá většina ukrajinských představitelů negativně. Zněly přitom hlasy o vlastizradě či o trojském koni Kremlu.

Se separatisty ano, s Ruskem ne

Savčenková jde nyní vlastní politickou cestou. Musela opustit Baťkivštinu, stranu Julie Tymošenkové, přišla i o místo v Parlamentním shromáždění Rady Evropy. I to ukazuje na míru rozčarování, která z Naděždy Savčenkové u podstatné části ukrajinských politiků panuje.

Pochopit linii jejího myšlení, co se konfliktu na Donbase týče, není úplně jednoduché. Soudě alespoň podle jejích výroků, rozlišuje mezi představiteli separatistů a Ruskem. Separatistické vedení pro ni představuje lidi, kteří bojují proti Porošenkovi tak, jako jiní bojovali na Majdanu proti Janukovyčovi. Na druhou stranu věří v možnost se s nimi dohodnout. Dělá tak rozdíl mezi separatisty a Ruskem, které označuje za okupanta, proti němuž je nutné bojovat. V tomto duchu napsala i zvolenému americkému prezidentu Trumpovi. Věří přitom, že pokud se bude jednat se separatisty, ti by se mohli proti Moskvě nakonec obrátit. Její názory mohou působit naivně, ale jak se zdá, ona sama jim dost věří a je ochotná je prosazovat.

Politická kariéra neřízené střely Savčenkové je tak ze všeho nejvíc odrazem nejistoty a bezradnosti, která na východní Ukrajině panuje a která hned tak neskončí.