Babiš je nový Gross. Nesrovnalosti v jeho příjmech by měly být předvolebním skandálem roku. Ale neděje se tak, protože mnohá média jsou Babišem vlastněná nebo se minimálně bojí. Tak se dá v krátkosti popsat interpretace některých opozičních politiků a médií ohledně nejnovější kauzy ministra financí Andreje Babiše, kde vzal peníze na někdejší nákup dluhopisů Agrofertu za 1,4 miliardy. Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek se diví: "Ještě před pěti lety by takovou ´kauzu´ jela ČT 12 hodin denně, včetně analytiků a komentátorů. Printy by šílely... Dnes je ticho po pěšině...".

A komentátor Bohumil Pečinka vysvětluje, proč se dnes neopakuje mediální poprava Grosse 2: "Před 12 lety stály v čele pátrání po Grossových penězích MF Dnes a Lidové noviny. Ty dnes vlastní Babiš. Podobně šly po Grossových stopách noviny z dnešní Economie v čele s Respektem, které ale v Babišovi stále vidí ikonu protikorupčního boje a připravují národ na jeho vládu. Další média, zvláště komerční televize, jsou s Babišovým impériem provázána přes společně kupovanou inzerci."

Nikdo nepochybuje, že vliv Babiše v mediální krajině je velký (i proto se schválila novelizace sporného zákona o střetu zájmů, takzvaný lex Babiš). Ale příměr Babiše ke Grossovi naprosto kulhá. Výsledkem je pak to, co Babišovi nejvíce vyhovuje: když úplně všechny jeho hříchy minulosti budou popisovány jako do nebe volajícící, brzo ztratíme schopnost posoudit, co z Babišovy byznysové a politické minulosti je opravdu velký problém, který z něj činí nepřijatelnou osobu pro výkon vysoké politické funkce.

Korunové eldorádo

Takže popořádku. Na počátku celé kauzy bylo anonymní trestní oznámení za odkup dluhopisů Agrofertu samotným Babišem, kde se Babiš mimo jiné prý dopustil krácení daní. To je od počátku nafouknutá bublina. Připomeňme, o co šlo. Babiš-majitel Agrofertu prodal Babišovi-občanovi takzvané korunové dluhopisy. Ty se daní nulou, ne obvyklou srážkovou daní 15 procent, protože  daň se u ročních výnosů z korunových dluhopisů zaokrouhluje směrem dolů (dnes už to nejde). O popularizaci tohoto nástroje se však nepostaral Babiš, ale jeho dnešní arcinepřítel Miroslav Kalousek. V roce 2011 stát vydal první emisi korunových spořicích dluhopisů a právě kouzlo se zaokrouhlováním mělo zvýšit jejich atraktivitu. Okamžitě po Kalouskově legitimizaci této kličky se do korunového eldoráda pustila i spousta firem včetně prestižních bank či státních podniků. Babiš jen naskočil do vagonu, který se rychle rozjížděl. Vlastně by bylo mnohem podivnější, kdyby Babiš s jeho pověstí a schopnostmi tuto kličku nevyužil.

Stejně tak je na vodě obvinění, že poškodil svým jednáním Agrofert. Holding emise dluhopisů zjevně nepoložila a u jakéhokoliv soudu uspěje vysvětlení firmy, že musela okamžitě sehnat peníze kvůli investicím do... (lze dosadit, co vám zrovna slina přinese na jazyk).

Takže ne, z tohoto mraku opravdu nezaprší. Je dobře, že trestní oznámení existuje, stát se s ním bude muset popasovat. Ale zde se Babiš ničeho nelegálního nedopustil. Výsledkem tak zůstane snad jen originální teorie otce celého omylu s korunovými dluhopisy Miroslava Kalouska, že jeho korunové dluhopisy měly "hluboký účel" a ty Babišovy jsou "typické očurávání".

Příliš málo peněz

Jiná a mnohem vážnější rovina případu je poměřování Babišova majetku a ceny dluhopisů. Zde to ministrovi opravdu nelícuje. A rozhodně není pravda, že se ho na to Hospodářské noviny neptaly. Právě jeho odpověď na otázku po jeho příjmech spustila vlnu pochybností, kvůli které ho někteří pasují na novodobého Grosse: "Moje hrubé příjmy od roku 1993 do roku 2015 dosahují 1,86 miliardy korun. Jsou to všechno sprosté lži a účelové mediální akce organizované zhrzenými novináři. Proč nenapíšete, že jsem od roku 1993 zaplatil 310 milionů na dani a ještě 27 milionů na povinných odvodech?" A týdeník Echo spočítal, že by mu na nákup dluhopisů muselo chybět minimálně 125 milionů. Babiš se průběžně dál a dál zamotává do vysvětlování svých majetkových poměrů.

Je to jistě problém (autor tohoto textu mu zatím nevěří ani jedno z čísel, která dosud uvedl). Ale ani z tohoto mraku nezaprší. Babiš vše zahrál do autu s tím, že měl ještě další příjmy před rokem 1993, odkdy uváděl původní součet svých příjmů. Prý podnikal v zahraničí, dědil a také měl příjmy z prodeje firem a kapitálových produktů, které se nedaní. Můžeme si stokrát myslet, že tomu tak nebylo. A nezapomeňme, že Babišovi nestačí jen někde najít vysvětlení pro oněch 125 milionů. Za uvedenou dobu měl totiž i některé další značné výdaje. Například desítky milionů, které investoval do svého velmi úspěšného investičního počinu, který mu nyní nese značný úrok – do hnutí ANO. A třeba nezapomínejme ani na rok 2002, kdy ukončoval šarádu s vlastnictvím Agrofertu švýcarskou firmou Ameropa a stal se většinovým vlastníkem Agrofertu – tehdy pravděpodobně musel vydat stovky milionů na výkup zbývajícího, desetiprocentního balíku akcií.

Ale nežijeme během jakobínské revoluce, vše se musí Babišovi dokázat. A další úkony v návaznosti na zmíněné trestní oznámení ukážou, že Babišovi bude stačit se vymluvit na zmíněné další úspory a trestní oznámení se odloží.

Mnohem podstatnější hádanky

A proto není poslední kauza Babiše opakováním kauzy Gross. Tehdejší premiér tehdy nedokázal vysvětlit v roce 2005, kde vzal miliony na koupi bytu. Na scénu vstupuje legendární strýček Vik a padne věta všech vět: "Původ peněz je tak křišťálově čistý, že ani křišťál křišťálově čistější být nemůže." Gross byl najednou pro zemi bezpečnostní riziko, protože nikdo nevěděl, komu je zavázán loajalitou za poskytnutých několik milionů.

To ale není dnešní případ Babiše. Za prvé jsou bezpochyby rizikovější jeho jiné loajality z doby dávnější. V případě dluhopisů jde jen o primitivní vyvedení zisku z vlastní firmy, když ho k tomu stát tak okatě vybízel korunovými dluhopisy. A pak nezapomeneme, že miliony, které nyní Babišovi chybí a které asi teď někde hledá do konstrukce svého posledního a definitivního vysvětlení celé transakce, jsou jen zrnkem majetku jednoho z nejbohatších Čechů (tedy Slováků).

Je jistě dobře, že trestní oznámení donutí stát všechny pochybnosti okolo dluhopisové transakce prověřit. Ale nekonstruujme z kauzy větší věc, než je. V případě Babiše jsou jiné věci, které jsou mnohem větším problémem a ke kterým je společnost pozoruhodně apatická. Namátkou tři hádanky od těch starších po ty současné:

  1. S kým Babiš studoval na Collége Rousseau v Ženevě? Podle jeho verze mu počáteční financování Agrofertu pomohli zajistit spolužáci ze Švýcarska přes firmu Ost Finanz und Investment. Ke komu je tak vázán největší loajalitou, stále nevíme.

  2. Byla všechna převzetí firem do impéria v pořádku? Slavný je příběh Lovochemie, kam v klíčový okamžik v roce 1998 přijde Babiš jako předseda představenstva všech tří klíčových firem Lovochemie, Proferty i Agrobohemie. A světe, div se, Lovochemie je jeho. Veškeré prošetřování insider tradingu šlo nepochopitelně do ztracena (i když se tomu věnovala třeba i pozdější protikorupční star Lenka Bradáčová).

  3. A pojďme do současnosti, kterou si už pamatujeme. Jak je možné, že je stále bez následku kauza Čapí hnízdo, tedy pozoruhodná horská dráha firmy ZZN Agro Pelhřimov, která se přejmenovala na Čapí hnízdo, pak byla v Babišově holdingu, pak z něj zmizela, aby si užila dotací, a zase do něj vplula... Ano, víme, že to byl Babišův nejlepší nápad, když čekal v pražské zoo na krmení koz. A také, že chtěl vlastně jen chránit rodinu. Ale je to i konec z právního hlediska?

A mohli bychom přidat spoustu dalších hádanek: od financování ANO po zákon o biopalivech. Ale na rovinu si přiznejme: kauza korunových dluhopisů mezi ně opravdu, ale opravdu nepatří.