Evropské znechucení z tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana před týdnem dobře vystihl německý ministr financí Wolfgang Schäuble. "Všichni bychom si přáli, aby se Turecko vrátilo ke zdravému rozumu," uvedl, když vysvětloval, že dokud bude Ankara držet ve vězení novináře listu Die Welt Denize Yücela, nebude Berlín ochoten Turecko hospodářsky podporovat.

Není těžké si domyslet, co vše se tím zdravým rozumem myslí. Dodržovat schválené dohody, nikoliv neustále vyhrožovat jejich porušením, jako tomu Turci činí v případě smlouvy s EU o zadržování uprchlíků. Mít v úctě pravidla slušného chování, což znamená, že nebudu v cizí zemi provozovat agitaci, dokud se s tamější vládou, konkrétně nizozemskou, na tom předem nedohodnu. Neříkat pak, když to nevyjde, zlomyslné hlouposti, jako že to byli Nizozemci, kdo spáchal masakr osmi tisíc bosenskomuslimských chlapců a mužů ve Srebrenici v roce 1995. Neobnovovat trest smrti, protože se s tím v Evropě prostě skončilo. Neurážet osobně kancléřku Angelu Merkelovou řečmi, že prý používá "nacistické metody". A nakonec, což je asi nejpodstatnější, neuvádět svou zemi do neštěstí totality.

Odklon od Západu, jehož bylo Turecko po mnoho desetiletí coby člen NATO a jediná opravdová demokracie v islámském světě součástí, má jen jedno racionální vysvětlení. Tedy pokud nebudeme za racionální považovat zjevnou skutečnost, že s jídlem roste chuť, a že čím víc a čím brutálněji se Erdogan mocensky prosazuje, tím víc mu sultánský majestát chutná.

Tím je, že Erdoganovu likvidačnímu tažení proti demokratickým institucím a parlamentním pojistkám napomohla frustrace, která se začala v posledních desetiletích mezi Turky šířit v souvislosti s beznadějně se táhnoucími rozhovory o vstupu do Evropské unie.

Nutno si nalít čistého vína, že prostě nebylo férové, aby se do EU dostaly země jako Rumunsko nebo Bulharsko, které na tom po stránce právního státu, zkorumpovanosti a podobně jistě nebyly o moc lépe, přitom ale přihlášku do evropského klubu podaly později. Měl-li někdo strach z Turků kvůli jejich víře a velikosti, mělo se to říct hned, ne je tolik desetiletí vodit za nos.

Jenže tahle věc samozřejmě Erdogana neomlouvá, maximálně tak vysvětluje okolnosti jeho vzestupu.

Kromě Schaübleho slov teď z Německa zazněl ještě jeden výrok, jenž jen dokresluje, co se z Turecka stalo. Šéf špionážní agentury BND Bruno Kahl řekl, že loňský pokus o puč byl jen záminkou pro čistky, které pak Erdogan rozjel. "To, co jsme považovali za následky pokusu o puč, by se odehrálo tak jako tak, jen možná ne tak do hloubky a tak radikálně," zdůraznil Kahl.