Může novinář spolupracovat se členy teroristické organizace, využít jejich pohostinnosti, spát s nimi "v jedné posteli" a ukazovat je z lidského hlediska? Vyrovná se takový jednostranný pohled s tím, že 99 procent ostatních žurnalistů referuje o teroristech z "druhé strany", tedy z úhlu jejich nepřátel? Je to naplnění snahy objektivně informovat čtenáře a diváky?

Pochybnosti o tom nemá například norský novinář Paul Refsdal, který se členy syrské fronty an-Nusra natočil dokumentární film Dugma (Tlačítko). Pojednává o mužích chystajících se k sebevražedným atentátům. An-Nusra přitom byla v době natáčení pobočkou al-Káidy, o jejímž teroristickém zaměření málokdo pochybuje.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se