V posledních letech se běžně dozvídáme zprávy o tom, jak si Vladimir Putin podmaňuje svět. Ukousl Ukrajincům Krym, vtrhl do Sýrie, nedávno začal vojensky zasahovat i v Libyi, hackerskými útoky ovlivnil výsledek amerických prezidentských voleb. Už proto je potěšující narazit na to, že se Kremlu někde něco nepovedlo. A to překazit Černé Hoře, balkánské zemi na jadranském pobřeží, cestu do Severoatlantické aliance. Včera její členství schválil drtivou většinou hlasů americký Senát, takže teď už ho musí podepsat jen Donald Trump, s čímž by ale podle rozborů v amerických médiích neměl být problém. Trump není proti, stejně jako ani poslanci španělského parlamentu, kteří také ještě musí - jako vůbec poslední v NATO - o věci hlasovat. Černohorci mohou už zkrátka bez obav slavit, že jako v pořadí třetí ze šesti bývalých jugoslávských republik (po Slovinsku a Chorvatsku) vstupují do západní aliance.

Ale pozor, Moskva na to šla dost nevybíravě. Loni v říjnu uvedla v Černé Hoře do chodu pokus o převrat. Černohorská státní prokuratura za organizátory pokusu označila Vladimira Popova a Eduarda Širokova, dva agenty ruské tajné služby GRU. Pomáhalo jim asi dvacet aktivistů s vazbami na srbské nacionalistické kruhy v Bělehradě, pár z nich předtím dokonce bojovalo na straně proruských separatistů na východě Ukrajiny. Plán spočíval v rozdmýchání nepokojů v den parlamentních voleb, s tím, že v pozdějších hodinách by ze Srbska dorazily posily v podobě asi pěti set osob, které by ovládly ulice hlavního města poté, co by ostřelovač zavraždil premiéra Mila Djukanoviče. Ve světě se o tom moc nereferovalo, Černá Hora je se svými 650 tisíci obyvateli málo zajímavá, ale znalcům situace bylo jasné, proč se do toho Moskva tak vložila. Nejde totiž jen o obecnou snahu zabránit expanzi Severoatlantické aliance, kterou Putinův režim považuje za svého primárního konkurenta.

Rusko se snaží najít ve Středomoří přístavy, kde by jeho vojenské lodě mohly tankovat palivo a doplnit zásoby. Už v září 2013, tedy plné dva roky před zahájením intervence v Sýrii, požádal ruský velvyslanec v Černé Hoře tamější vládu o souhlas s takovým servisem v přístavech Bar a Kotor, což ovšem Černohorci už v prosinci onoho roku oficiálně odmítli.

Loni se tenhle ruský strategický problém znovu projevil. V říjnu odmítla španělská vláda ruský požadavek, aby flotila v čele s letadlovou lodí Admirál Kuzněcov dotankovala palivo ve španělské enklávě Ceuta na africkém území. Což znamená, že když tedy ruské vojenské lodě vyplují ze severských přístavů, tedy z Petrohradu nebo Kaliningradu, případně Murmansku, stále nemají na své cestě do Sýrie kde se zastavit. Zázemí v Černé Hoře, byť je to na lince směrem do Sýrie zajížďka, by se zkrátka hodilo.

Predrag Boškovič, černohorský ministr obrany, včera v reakci na zprávu z USA prohlásil, že členství v NATO je pro jeho zemi "nejdůležitější ze všech zahraničněpolitických priorit". Je dobře, že to tahle malá země, jejíž armáda má pouhé dva tisíce příslušníků, vidí tak jasně.