Z kráterů na letecké základně Šajrát se v tuto chvíli jistě stále ještě kouří. Nezapomínejme při rozebírání všech možných scénářů budoucího vývoje proč. Je to facka syrskému diktátorovi Bašáru Asadovi za to, že zaútočil plynem na obyvatele své země.

Děsivost toho zločinu výmluvně pojmenoval někdejší vrchní aškenázský izraelský rabín Meir Lau, když jej přirovnal k šoa, tedy k holokaustu.

Což, pozor, není jen tak, neboť Židé se tradičně - a dost pochopitelně - velmi zdráhají holokaust používat v přirovnávání k čemukoliv v dějinách. Ale Meir, jenž jako dítě přežil koncentrační tábor Buchenwald, tak nyní učinil. "Toto je šoa syrského národa. Nezačalo to teď. Už je to šest let, co na ně šoa dopadlo," řekl Meir pro izraelský armádní rozhlas a citoval pasáž z bible, kde se praví, že nesmíš stát stranou, když se prolévá krev tvého bratra.

Americké ministerstvo obrany poskytlo informaci, že podle zpozorovaných letů to byla právě základna Šajrát, odkud vylétly vrtulníky, z nichž byly na syrskou vesnici Chán Šajchún shozeny barely s bojovým plynem, po jehož vdechnutí vám zkolabují plíce.

Výběr té základny jako cíle pro americké střely Tomahawk tedy nebyl náhodný, ale jak prosakuje z informací poskytnutých anonymně významným médiím v USA, třeba listu The New York Times, zvolená ohnivá sprcha byla tou nejméně drtivou ze dvou až tří, které byly generály předloženy Donaldu Trumpovi.

Proto mluvme o facce, nikoli o nějakém knock-outu. Jistěže se Trump prezentoval chvályhodně, protože rázně a rychle zakročil, čehož si jistě všímají nejen v Rusku, ale hlavně i v Severní Koreji a Íránu. Ale syrský diktátor dál funguje. Jeho mocenským postavením ten úder neotřásl. To je jádro problému. Dokud bude Asad u moci, dokud budou nad ním Rusové držet ochrannou ruku a budou ho vydávat za legitimního vládce celé původní Sýrie, bude hrůza pokračovat. A to zejména ve chvíli, kdy se světová pozornost upře jinam, prostě na nějakou jinou událost.

Kromě více raketových zásahů Sýrie také potřebuje plán, aby nedopadla jako Libye po pádu Muammara Kaddáfího, kdy se ve vyprázdněném mocenském prostoru prosadili islamisté a gangsteři. Trump má zkrátka v těchto okamžicích jedinečnou šanci, aby velkým tahem napravil svoje pochybné renomé prázdného, nestálého a do sebe zahleděného křiklouna. Leckdo mu teď prostě náhle začal fandit, přestože se ještě do včerejška při vyslovení jeho jména spíše jen chytal za nos.

Takových šancí nebude mít Trump mnoho. Při pohledu na zaplynované děti v Chán Šajchún si nelze než přát, aby té šance využil, Asada odstranil nebo vypudil do nějakého kouta, vytasil s pomocí regionálních partnerů plán budoucí podoby Sýrie a holokaust ukončil.