Otázka migrace je stále předmětem nejedné bouřlivé diskuse. Řadu domácích diskutujících možná překvapí, že mezi zeměmi s fungující ekonomickou migrací patří Česko na přední místa na světě. Máme dlouhodobě čistý příliv migrace, což znamená, že například na rozdíl od sousedního Polska více cizinců do země každý rok přijde, než ji opustí. V posledních pěti letech do Česka ze zahraničí přichází v průměru asi 30 tisíc lidí ročně. Před deseti lety to přitom byl i trojnásobek.

Na konci roku 2015 v Česku pracovalo asi 330 tisíc cizinců, třetina z nich nebyla z Evropské unie. Cizinci tvoří více než čtyři procenta populace.

Dle skladby cizinců u nás je jasné, že jde o ekonomické migranty hledající uplatnění na místním pracovním trhu. Česko patří k osmi z 32 zemí OECD, kde mají cizinci vyšší míru zaměstnanosti než ti, kteří se v dané zemi narodili. Zaměstnanost mužů z ciziny patří v Česku dokonce k úplně nejvyšším v rozvinutém světě. Vyšší je jen ve Švýcarsku a na Islandu.

Pracující migrant platí daně, zapojuje se do společnosti a má jasný ekonomický a finanční přínos pro hostitelskou zemi. Téma migrace bude jistě dál předmětem mnoha diskusí. Pokud v nich někdo bude hledat úspěšný (nikoli však dokonalý) případ ekonomické migrace, může jmenovat Českou republiku.