První světové shromáždění OSN o problematice stárnutí, jež se konalo ve Vídni již v roce 1982, přijalo Mezinárodní akční plán zahrnující opatření pouze v souvislosti s vyspělými zeměmi. O dvacet let později v Madridu už byl tento akční plán formulován jako dokument pro řešení celosvětového problému šířícího se ještě výrazněji v rozvojových zemích.

Stárnutí populace se vyznačuje mimo jiné měnící se skladbou věkové struktury obyvatelstva, charakterizovanou růstem poproduktivní a snižováním dětské složky populace, současným poklesem úmrtnosti, zvyšováním věku prvorodiček, prodlužováním délky života či zvyšováním životního standardu obyvatel.