Horká fáze vládní krize, zdá se, končí. Nevíme sice, co za nápad si přiveze Miloš Zeman z Číny, ale pokud by odmítl dohodu Sobotka−Babiš na střídání na postu ministra financí, valili by zřejmě oči i soudruzi stabilizátoři v Pekingu. Takže lze pracovat s hypotézou, že tentokrát se pan prezident zachová v mezích ústavní příčetnosti, a opatrně se začít ptát, kdo krizi vyhrál. A rovnou řekněme, že pokud nechceme zůstat u anekdoty, že vítězem je nájemný vrah Jiří Kajínek, který by zřejmě jinak seděl dál ve vězení, nebude odpověď právě snadná.

Co se dá říci: předseda ČSSD Bohuslav Sobotka dopadl lépe, než se dalo čekat. Před dvěma týdny se zdálo, že má před sebou jen dvě − podobně hrůzostrašné − možnosti. Buď dostane Andreje Babiše z vlády a vyrobí z něj politickou variaci na svatého Šebestiána, nebo ho neodvolá a bude sám za slabocha. Nyní, po komplikovaném několikakolovém souboji, kdy Babiš už balí na ministerstvu financí kufry, to na naplánované mučednictví zrovna nevypadá. Sobotka má naproti tomu za sebou sjednocenou partaj plus podporu nezanedbatelného počtu lidí v ulicích. To je víc, než v kolik mohl doufat. Něco na tom Sobotkovi je.

Jenže pokud situaci nahlédneme z perspektivy blížících se voleb, až taková sláva to pro Sobotku není. Na ministerstvu financí zůstává v osobě Ivana Pilného zahnízděné hnutí ANO. Pilný je sice formálně vzato Agrofert free, dokonce jeden čas platil za kritika poměrů v Babišově hnutí, ale teď už je loajální do té míry, že je schopen disciplinovaně přijmut post, o kterém ještě předevčírem říkal, že je "zcela mimo jeho odbornost". Ministerstvo financí bude mít zjevně dál pod kontrolou Andrej Babiš. Za této situace je pravděpodobnost, že daňová správa dojde k závěru, že Andrej Babiš svými daňovými operacemi skutečně ošulil stát, zhruba taková, jako že se z Miloše Zemana stane vegetarián. Babiš bude moci dál říkat "nic jsem neudělal, všechno jsou pomluvy a lži".

Pokud se neobjeví něco nového, například zdrcující výsledek vyšetřování Evropské agentury proti podvodům v kauze Čapí hnízdo, je pravděpodobné, že se přes léto na Babišovy skandály pozapomene. A podzimní kampaň, během které Babiš pokropí Česko megatunami koblih, bohatě vyváží ztráty, které v krizi utrpěl.

Otázkou navíc je, zda Babišovi skutečně krize ublížila. Je možné, že důkazy, podle nichž je schopen a ochoten používat vlastní média jako prostředek likvidace politických konkurentů, odpudí od ANO část liberálněji naladěných voličů. Jenže ztráty může Babiš vyrovnat voliči opačného, řekněme zemanovského ražení, jak jsme to v náznaku viděli už loni v krajských volbách.

A dál: Pokud k nějakému voličskému pohybu vůbec dojde, není jasné, kterým směrem se voliči hnou. Nezanedbatelná účast na demonstracích proti Babišovi a Zemanovi ještě neznamená, že se významnější část voličů přikloní zrovna k ČSSD. Mezi liberály lze často zaslechnout větu: "V téhle krizi má Sobotka moji podporu, ale volit ČSSD nemůžu." Je možné, že na celé krizi vydělají spíš menší formace jako KDU-STAN, TOP 09 a ODS. A ČSSD bude ráda, že zůstane na svém.

Jisté je vlastně jen to, že krize zpřehlednila českou politiku. Výsledkem je další sblížení Andreje Babiše a Miloše Zemana. Pravda − je to spojenectví čistě účelové, Babiš chce, aby mu Zeman pomohl do Strakovy akademie, Zeman poptává Babišovu výpomoc při obhajobě prezidentského úřadu, leč nic to nemění na tom, že spojenectví je stále pevnější. Lze to pozorovat i na úsměvných detailech: Lidé z hnutí ANO například začali houfně používat zemanovský termín "pražská kavárna" a hradní mluvčí Jiří Ovčáček na Twitteru na oplátku po babišovsku píše, že Miloš Zeman "maká". Tandem monarcha−oligarcha šlape na plný výkon. Je to tandem silný, bude těžko k překonání. Ale alespoň už nikdo nemůže říkat, že neexistuje, stejně jako už není možné popřít, že oba pánové mají k pravidlům fungování liberální demokracie podobně uvolněný vztah.

Krize v tomto smyslu potvrdila, že nadcházející volby (sněmovní i prezidentské) budou do značné míry rozhodovat i o charakteru systému, ve kterém žijeme. Horká fáze vládní krize končí, začíná vládní studená válka, proložená horkou fází volební kampaně. Ne, nuda v Česku nebude.